Rubrika
HomilieDobře bojuj pro víru
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.09.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
26. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Am 6,1a.4-7; ž. Žl 146; 2. čt. 1 Tim 6,11-16; evang. Lk 16,19-31;
Bratři a sestry, jenom bych připomenul, proč byl napsán první list apoštola Pavla Timotejovi: pro povzbuzení, protože to prvotní nadšení už začalo vychládat a blížilo se pronásledování. Proto Pavel jednak se snažil posílit křesťanské obce, ale v tomto případě se snaží dodat posilu, odvahu jejich pastýři.
Víme všichni, že když ochabnou ruce, srdce toho, kdo stojí v čele, tak to nikdy není dobré a nemusíme myslet hnedka třeba na církev, ale obecně to platí v každé společnosti, platí to i v rodině. Jestliže ten, kdo má být takovým tím hnacím motorem, zmalomyslní, podlomí se mu kolena, ztratí před sebou nějaký cíl, ztratí smysl snažení, tak potom to všechno začne upadat. A toto by Pavel nechtěl, a proto povzbuzuje. Povzbuzuje Timoteje a používá k tomu velmi silná slova a velmi silné obraty.
Hnedka oslovení: „Boží muži!“ V Novém zákoně je to něco naprosto jedinečného, nikde jinde to tam není, ale je to titul, který se vyskytuje dost často ve Starém zákoně. Tímto titulem bývají označováni lidé, kteří dostali od Boha nějaký úkol: Mojžíš, David, Samuel a další proroci. Je to tedy naznačení toho, že Bůh si je vybral k něčemu. Jinými slovy, jejich život není jenom nějakým shlukem náhody, ale mají ve svém životě poslání, mají úkol a ten úkol jim nedal nikdo menší než Bůh.
A teď Pavel pokračuje a říká mu: „Dobře bojuj pro víru, zmocni se věčného života.“ Pokračuje dál a připomíná jeho křest: „Před mnoha svědky jsi složil slavnostní vyznání.“ Křty se v prvotní církvi děly velmi slavnostně. Vlastně vždycky křtil biskup a křtilo se ponořením. Biskup se zeptal toho člověka: „Věříš v Boha Otce?“ A on řekl: „Věřím.“ Biskup mu dal ruce na hlavu a celého ho ponořil. On se vynořil a biskup se ptal podruhé: „Věříš v Ježíše Krista, Syna Božího?“ A on řekl zase: „Věřím,“ a biskup ho ponořil podruhé. „Věříš v Ducha svatého?“ „Věřím,“ potřetí.
Byla vždycky u toho celá církevní obec a ta církevní obec ručila za to, že ten člověk je ve víře vyučený, že je připravený stát se skutečně zralým, my bychom dnes řekli, praktikujícím, křesťanem. A toto mu Pavel připomíná, připomíná tento slavnostní okamžik a říká: „Vracej se k tomu, vzpomínej na to, žij z toho, ber to jako takový odrazový můstek pro svůj každodenní život.“
A co má dělat v tom každodenním životě? „Dobře bojuj pro víru, zmocni se věčného života.“ Když to domyslíme, je to formulace velmi silná. My starší, kteří ještě pamatujeme minulý režim, tak si vzpomínáme určitě na známou větu „boj za mír“. Všichni jsme kroutili hlavou a říkali si: „To je přece nesmysl. Za mír není možné bojovat.“ Co to je boj? Boj je to, že člověk vezme nějakou zbraň do ruky a končí dialog a nastupuje síla. Jak je to možné skloubit s evangeliem? Jak vůbec je to možné, že Pavel napíše „bojuj pro víru“? Tam je důležité to slovíčko „dobře bojuj pro víru“ a je tam taky důležité, proč má bojovat: „zmocni se věčného života“.
Neříká mu: „Přesvědč silou svoje okolí“, neříká: „Utluč argumenty ty, kteří jsou ti svěřeni.“ Neříká rozhodně, aby šířil evangelium násilnými prostředky, říká: „Bojuj dobře.“ Pavel schválně používá toto „silné“ vyjádření, toto vyjádření v přeneseném slova smyslu, aby dal najevo, jak je to důležité – jak je důležité, aby naše víra se promítala do našeho každodenního života, protože jedině potom bude naše víra nám posilou. Jedině potom bude naše víra odrazovým můstkem i pro ty chvíle, které jsou těžké v životě. My dnes jsme často svědky toho, že věci víry jsou někde až tam vespod: „... až jestli zbyde čas, až když uděláme všechno ostatní, až jestli se mi bude chtít ...“
Takový praktický příklad. Stalo se mi to už několikrát. Představte si takovou modelovou situaci, rodiče přijdou požádat o křest. Tak se domluvíme, řeknu: „Dobře teda, ale je potřeba, abyste přišli na takové popovídání, jakousi přípravu před tím křtem.“ A teď se jich ptám: „A kdy byste mohli?“ Zpravidla to bývá někdy odpoledne - středa, čtvrtek, pátek. Říkám: „Tak si vyberte.“ Oni si vyberou některý ten den, domluvíme si hodinu (většinou to bývá mezi čtvrtou a půl patou odpoledne) a já si to jdu psát. Říkám: „Tak se budu těšit, že teda přijdete.“ A teď se ozve: „No, my přijdem, jestli nám do toho něco nevleze.“ A já říkám: „Jak? Vy jste si vybrali termín, vy jste si řekli a já na vás budu čekat. Já na vás budu mít vyhrazenou tu hodinu, hodinu a půl a já s vámi počítám.“ Je jasné, že když třeba někdo onemocní nebo když by došlo k nějaké nehodě, tak to je samozřejmé, že nepřijdete, ale ne že se rozhodnete: „Tak my půjdeme teď nakupovat a toho ‚faláře‘ odložíme na někdy, až budeme mít náladu.“
Víte, ale to ukazuje právě na to, jak moc tady tyto věci bereme anebo nebereme vážně, jak moc bereme vážně svoje slovo, které jsme někomu dali, anebo jak moc vlastně si říkáme, že o nic nejde. Je to jakési vyjádření, projevení navenek způsobu našeho života.
Apoštol Pavel říká Timotejovi: „Ty si tu víru musíš dát někde nahoru. Musíš si ji dát tak, abys ji viděl – nejenom ve svátek, nejenom když jde o nějaký obřad. Z těch svátků, z těch obřadů máš žít, ale musíš se o svoji víru starat každý den, musíš ji mít před očima každý den. Ona ti potom bude ukazatelem, světlem, nebudou se ti podlamovat kolena. Ona ti bude ukazovat ten cíl, bude ti připomínat, že máš v životě úkol dojít do věčného života – ty, a druhým ukazovat cestu k tomu věčnému životu.
Bratři a sestry, naše víra je něco, za co bojujeme, co budujeme pořád. Není to nic hotového. Kdo by si myslel, že je to hotové, tak ten by se mýlil a doplatil by na to.
Apoštol Pavel chtěl povzbudit Timoteje. Používá k tomu slova velmi silná, řekli bychom, takové velmi razantní obraty. Je to proto, aby mu ukázal, aby mu připomněl, jak je to důležité. Ale Pavel to nechtěl připomenout, nechtěl takhle nadchnout jenom Timoteje, chce to taky připomenout nám, protože my stejně jako Timotej žijeme v podobné situaci – kolem nás je mnoho lidí, kteří tu svoji víru odložili nebo ji zasunuli někam dospod.
Buďme my těmi, kteří ji naopak vytáhnou a postaví na čelní místo ve svém životě.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.09.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
26. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Am 6,1a.4-7; ž. Žl 146; 2. čt. 1 Tim 6,11-16; evang. Lk 16,19-31;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.09.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
26. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Am 6,1a.4-7; ž. Žl 146; 2. čt. 1 Tim 6,11-16; evang. Lk 16,19-31;
Bratři a sestry, děkujeme za úrodu, děkujeme za dary, které dostáváme. Nejenom za to, co vyrostlo, co se urodilo, ale chceme poděkovat úplně za všechny dary, které dostáváme. A dostali jsme rozum a ten nám má sloužit k tomu, abychom ty věci, které dostáváme, správně zařadili. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.09.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
26. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Am 6,1a.4-7; ž. Žl 146; 2. čt. 1 Tim 6,11-16; evang. Lk 16,19-31;
Bratři a sestry, není to tak dávno, co jsme mluvili o žalmu, který Izraelité používali jako modlitbu před jídlem. Dnes ten žalm, který jsme slyšeli mezi čteními, byla ranní modlitba. Je to žalm, který má číslo 146, je tedy téměř z konce žaltáře, těch žalmů je 150, a těch posledních 5 žalmů jsou takzvané chvalozpěvy, hymny. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.09.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
26. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Am 6,1a.4-7; ž. Žl 146; 2. čt. 1 Tim 6,11-16; evang. Lk 16,19-31;
Bratři a sestry, zůstaneme zase u dnešního prvního čtení. Na první pohled je nám jasné, že prorok někoho kárá, ostře, ostře hubuje lidi, kteří jsou finančně zajištění, mají se dobře a o nic se nestarají, tedy lidi velmi sobecké. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.09.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
26. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Am 6,1a.4-7; ž. Žl 146; 2. čt. 1 Tim 6,11-16; evang. Lk 16,19-31;
Bratři a sestry, ten dnešní evangelní úryvek je zajímavý, a to hned v několika ohledech. Možná jste si všimli hned první věty: „Ježíš řekl farizeům …“ Ježíš se neobrací v tuto chvíli ke svým učedníkům, ale, mohli bychom říct, ke svým odpůrcům. Více...