Rubrika
HomilieNejvyšší stavitel mostů
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.10.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,7-9; 2. čtení Žid 5,1-6; evangelium Mk 10,46-52;
Bratři a sestry, už minulou neděli se čtení z listu Židům dostalo k takovému myšlenkovému jádru toho celého listu, a sice čteme o tom, že Ježíš Kristus je velekněz. A teď autor toho listu vysvětluje, co tím chce říci, vysvětluje souvislosti a můžeme říct, že to bere velmi zeširoka. Odvolává se na různá místa Starého zákona, odvolává se tam na Abraháma, na Mojžíše a vůbec na ty nejstarší události.
Abych začal nějak opravdu postupně. Prvním veleknězem byl Áron, Mojžíšův bratr. Co je úkolem velekněze? To se tam říkalo hnedka v první větě toho dnešního úryvku: „Každý velekněz je brán z lidu a bývá ustanoven pro lid v jeho záležitostech u Boha.“ To je, můžeme říci, hlavní myšlenka celého toho poslání velekněze. Potom to poslání se realizuje v nějakých úkonech, v nějakých obřadech, v nějakých modlitbách.
Můžeme říci, že jeden z největších židovských svátků je svátek smíření – Jom kipur, a právě o tom to svátku velekněz vstupoval do velesvatyně, do místa, kde byla uložena Hospodinova archa, v ní byly desky Desatera, Mojžíšova hůl, mana a tak dále.
Velekněz dřív, než vstoupil do této velesvatyně, do toho ústředního bodu jeruzalémského chrámu, tak musel nejprve přinést oběť za hřích za sebe a za svou rodinu, a potom tam teprve mohl vstoupit. Protože velekněz byl chybující, protože Izraelité byli chybující, tak se tato oběť za hřích podávala každý rok. Autor listu Židům říká: „Ale protože Ježíš Kristus nebyl chybující, nikomu nic neudělal, nikomu nic neprovedl, ani Bohu ani lidem, tak tuto oběť za hřích, za náš hřích přinesl jednou jedinkrát, a to stačilo.“ Má tím na mysli Ježíšovu smrt na kříži.
Co je úkolem velekněze? Být v záležitostech lidí u Boha, stát před Bohem v záležitostech lidí. Jinými slovy velekněz, nebo taky někdy pro Ježíše Krista užíváme titul Prostředník, je ten, který zprostředkovává a přednáší Bohu naše prosby, naše děkování, a od Boha nám přináší Boží dary.
Staří Římané nazývali nejvyššího kněze v Jupiterově chrámu, což bylo nejvíc uctívané božstvo ve starém Římě, tak ho nazývali Pontifex Maximus. Doslova to znamená „nejvyšší stavitel mostů“. Je to takový, myslím si, krásný titul, který vyjadřuje právě to poslání, co tento člověk měl dělat. Autor listu Židům tohle všechno věděl, toto znal a říká: „V plnosti tenhle titul patří Ježíši Kristu. On je ten nejlepší stavitel mostů.“
Potom se odvolává autor listu Židům na Melchizedecha. Kdo to byl Melchizedech? Musíme přiznat, že o tomhle člověku toho mnoho nevíme, ale co víme, to stojí za to. Melchizedech byl současník Abraháma. Abrahám se s ním setkal v Palestině, v zemi Kanán, když se vracel z jedné vítězné bitvy. Abrahám tam byl vtažen do takové potyčky mezi místními králi a Abrahám musel bránit sebe, svoje lidi a svůj dům. Když zvítězil a vracel se domů, tak mu vyšel vstříc mezi jinými právě Melchizedech, který je titulován jako král Sálemu a kněz Boha nejvyššího. Zvláštní je to, že tento člověk zastával dva úřady. To nebylo obvyklé. Normální bylo, že byl tu král a byl tu nejvyšší kněz. Ale nebylo normální, aby to bylo vztaženo na jednu osobu.
Co se tím chce říct? Král je ten, který se má starat o své poddané po té stránce vnější, aby jim nic nechybělo, po té stránce materielní, hmotné. Kněz má o ně pečovat po té stránce duchovní. A tady ten Melchizedech je chápán jako předobraz Ježíše Krista a kde se říká jinými slovy: „Ježíš Kristus se o nás stará kompletně, komplexně, po všech stánkách, po té stránce tělesné i po té stránce duchovní.“ Navíc ten Melchizedech přinesl oběť v ten okamžik, kdy vítali Abraháma, a obětoval chleba a víno. Toto je v První knize Mojšíšově, víc než tisíc let před Poslední večeří, před první mší svatou, a církev toto právem chápe jako předobraz Poslední večeře, předobraz první mše svaté. Takže tolik k tomu Melchizedechovi.
Co dál říká autor listu Židům? Říká, že ten náš velekněz je dokonalý, že ten náš velekněz „nemá chybu“, že je na něho spolehnutí, že na něm nenajdeme nic špatného, že je opravdu, my bychom řekli, skvělý. To je všechno pěkné, ale ta důležitá myšlenka zaznívá potom: přes tuto všechnu svoji dokonalost, skvělost on je slitovný, on má pro nás pochopení - pochopení pro naše slabosti, pro naše chyby.
Ten řecký originál, v kterém je list Židům napsán, tak tam se objevují slova, která my známe: sympatie, antipatie, ale taky apatie. Všichni víme, co to je apatie – když nikdo nemá zájem. V prvním století po Kristu se v římské filosofii objevil takový směr, který říkal, že ti bohové jsou dokonalí, a taky hlavně, že jsou oddělení od nás lidí, a sice že jsou bezcitní v tom smyslu, že se nezajímají o to, co prožívají lidé. A tak mnozí lidé se báli, strachovali se a říkali si: „Kdo ví, jak to s nama dopadne.“ Zastáncem tady toho byl filosof, který se jmenoval Plutarchos, je to celkem známé jméno v tom filosofickém světě. A autor listu Židům vlastně říká: „Křesťanství nabízí úplně jiný pohled na svět a říká: ‚Tenhle pravý Bůh, přesto, jak je dokonalý, tak má taky pochopení. Vy máte jeho sympatie. On je ochoten se vcítit do vás, on chápe, co prožíváte. K němu můžete přijít, jeho se nemusíte bát.‘“
My jsme to slyšeli už mockrát, a tak nám to nepřipadá nic zvláštního, ale pro lidi prvního století po Kristu to byla převratná novinka. Bylo to něco, co je velmi oslovovalo a čeho si velmi vážili.
Bratři a sestry, zkusme se zamyslet nad tímhle momentem naší víry, zkusme si uvědomit, co to znamená pro mě osobně, že mohu před Ježíše předstoupit s čímkoliv – se svou radostí i se svou bolestí. Zkusme za to taky poděkovat, protože jestliže máme takovéhohle zastánce, jestliže máme někoho takového, komu můžeme svěřit úplně všechno, tak je to jistě pro náš život posila. Zkusme taky zamyslet nad tím, jak by to asi bylo, kdybychom ho neměli, kdybychom ho neznali.
Takže jakkoliv tuhle pravdu známe, jakkoliv jsme ji slyšeli mockrát, tak bych řekl: skoro každý den za ni děkujme. Ježíš je Prostředník, který je skutečně dokonalý, ale přes všechnu svou dokonalost je to Prostředník slitovný, Prostředník, který má pochopení pro každého z nás.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.10.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,7-9; 2. čtení Žid 5,1-6; evangelium Mk 10,46-52;
Bratři a sestry, svatý Marek líčí, jak Ježíš jde do Jeruzaléma. Jde z Galileje do Jeruzaléma, aby tam oslavil Velikonoce a aby tam vlastně vykonal tu oběť, kdy se nechá přibýt na kříž, zemře a vstane z mrtvých. A posledním zastavením před tím, než přijde ten slavný vjezd, jak si to připomínáme vždycky na Květnou neděli, tak je Jericho. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.10.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,7-9; 2. čtení Žid 5,1-6; evangelium Mk 10,46-52;
Bratři a sestry, událost, o které jsme teď četli, se stala těsně jeden nebo maximálně dva dny před Ježíšovým vjezdem do Jeruzaléma. My bychom řekli jeden dva dny před tím, co my nazýváme Květnou nedělí. Více...
P. Pavel Hertl, SDB
25.10.2015
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,7-9; 2. čtení Žid 5,1-6; evangelium Mk 10,46-52;
Radostná Boží zvěst ať nás osvobodí od hříchu.
Timájův syn Bartimaios. Je to vlastně dvakrát řečené totéž, bratři a sestry. Dětem popřejem, ať mají v sakristii hezkou bohoslužbu slova, ať se jim tam líbí a my se zamyslíme nad Božím slovem, které k nám dnes promlouvá. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.10.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,7-9; 2. čtení Žid 5,1-6; evangelium Mk 10,46-52;
Bratři a sestry, dnešní texty jsou plné pěkných myšlenek. Ať už to úsilí Bartimaia, který chce zpět získat zrak, anebo i (nám to třeba připadá zvláštní) svoboda, kterou mu Ježíš dává. Ježíš se ptá: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ My bychom řekli: „Přece to je zbytečné. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.10.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,7-9; 2. čtení Žid 5,1-6; evangelium Mk 10,46-52;
Bratři a sestry, když bych vám položil pro začátek dvě otázky: co v uplynulém týdnu vám udělalo radost, možná byste chvilku přemýšleli a hledali, a kdybych se zeptal, co vám způsobilo starosti, co vám nějakým způsobem nějak znepříjemnilo život, troufám si říct, že ta odpověď by byla rychlejší, že hned by nás něco napadlo. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.10.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,7-9; 2. čtení Žid 5,1-6; evangelium Mk 10,46-52;
Bratři a sestry, dřív než se dostaneme vlastně k tomu, co Ježíš udělal a proč to udělal nebo jaký to má význam pro nás, tak bych chtěl říct na úvod pár slov o situaci, kde to Ježíš udělal. Udělal to v Jerichu, to víme, to jsme slyšeli. Více...