Rubrika
HomilieKřik vašich ženců pronikl k sluchu Pána
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.10.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
26. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Nm 11,25-29; 2. čtení Jak 5,1-6; evangelium Mk 9,38-43.45.47-48;
Bratři a sestry, my se zase zamyslíme nad dnešním druhým čtením. Je to trošku takový oříšek, proč Jakub napsal to, co napsal. Pokusím se to vysvětlit.
Podle výzkumů víme, že většina prvních křesťanů byli lidé chudí. Velká část, víc než polovina z nich, byli dokonce otroci, tedy lidé, kteří neměli vůbec žádná práva. Jak to tedy, že Jakub píše o bohatých lidech? Víme, že ti, kteří byli bohatí v první církvi, tak ti dávali k dispozici své domy. První křesťané se scházeli buď venku, anebo v domech bohatých příslušníků církve.
Víme taky, že třeba církev v Jeruzalémě byla velmi chudá. Svatý Pavel na ně organizoval sbírku, jak o tom čteme v listě Korinťanům. Víme, že ti první křesťané v Jeruzalémě se dělili o svůj majetek, právě proto, že někteří neměli vůbec nic. Jak to tedy, že čteme v listu svatého apoštola Jakuba tady to „vy boháči, plačte a naříkejte nad strastmi, které na vás přijdou“?
Když řekneme pravdu, úplně přesně nevíme. Nevíme, jestli ta slova jsou adresována dovnitř, do církevní obce, anebo jestli jsou adresována ven, někomu, kdo není křesťanem. Faktem je, že ve skutcích apoštolů najdeme taky jeden příklad nesprávného chování prvních křesťanů v Jeruzalémě, kdy manželé Ananiáš a Safíra přinášejí před apoštoly peníze, které utržili za svůj majetek, a říkají: „Prodali jsme všechno a neseme všechny peníze.“ Za prvé: nikdo je nenutil, aby vůbec něco takového udělali, a za druhé, oni si část těch peněz nechali, ale říkali : „Neseme všechno.“ Čili tam byl jasný podvod. Apoštolové to poznali a oni za to byli potrestáni. Ne lidsky, ale od Boha.
Čili už i v té prvotní církvi bylo zase tady to pokušení vlastnit něco na úkor druhého. Jakub nemluví o tom, že by bylo špatné něco vlastnit, že by bylo špatné vydělat si peníze, pořídit něco, mít něco uloženo na knížce deska bychom řekli, ale ten Jakub říká: „Nesmí to být na úkor někoho druhého.“ Protože v té době se většina lidí živila zemědělstvím, tak ty příklady jsou vlastně brány tady z tohoto zemědělského prostředí.
„Ale mzda, o kterou jste ošidili sekáče, kteří vám požali pole, ta mzda křičí, a křik vašich ženců pronikl k sluchu Pána.“ Jinými slovy, je v tom právě míněný nějaký podvod, nějaký nečistý způsob toho zisku. A Jakub říká: „Tohle je špatně.“
Potom je tady další věc: okolnosti, za kterých se člověk stará o sebe, o svůj majetek. Jsou tam vlastně naznačeny dvěma větami: „Hromadili jste si majetek i v tyto poslední dny.“ Víme, že prvotní církev tímto výrazem „poslední dny“, „poslední doba“ míní okamžiky před příchodem Pána Ježíše. Jinými slovy, Jakub chce říct: „Teď bylo potřeba dělat něco jiného, teď jsou tady důležitější věci.“
Nikdo nechce popírat, že třeba zabezpečení rodiny je důležitá věc, velmi důležitá věc. Ale jsou ještě důležitější věci – třeba právě výchova dětí, další nasměrování v duchovním životě a takhle.
Potom se tam objevil ještě jeden obrat, a sice: „Jste hýřili i tehdy, když už nastávala řež.“ Je to obrat ze Starého zákona a myslí se tím okamžik, kdy Babylóňané dobyli Jeruzalém. Tedy jinými slovy: když šlo do tuhého, kdy bylo potřeba myslet právě zase na jiné věci, a ti lidé, někteří z nich, se tam starali o sebe, o svůj majetek.
Takže ten Jakub, když to nějakým způsobem shrneme, tak říká: „Člověče, uvědom si, že všechno, co máš, i to hmotné, že to jsi dostal. Uvědom si, že to není to nejdůležitější, i když je to důležité. Ale není to to nejdůležitější. A ty musíš vždycky posoudit okolnosti a způsob, jak se o tyto věci budeš starat.“ Jinými slovy: nesmí tě to takzvaně pohltit, nesmí ti to být „nade vše“, jak to bylo v tom komentáři: hromadit peníze pro peníze.
Celý ten dnešní úryvek je možné ale vyložit ještě v úplně jiném slova smyslu, a sice, že bohatství nejsou jenom hmotné věci, ale také dary, to, co jsme dostali. Každý z nás je něčím bohatý. Člověk, který je bohatý, je náchylný k tomu, že si bude říkat: „Stačím si sám, nepotřebuji nikoho dalšího.“ Je pyšný, je uzavřený, a to je špatně.
To jsou vlastnosti, které kritizuje Jakub: tady tu uzavřenost a pýchu. Jestliže člověk něco umí (a to je také bohatství, velké bohatství, že něco umím), jestliže člověk takhle něco umí a používá to pro sebe i pro druhé, je to v pořádku. Ale jestliže ten člověk to používá takovým způsobem, že říká: „Tak já jsem tady, obdivujte mě, tleskejte mi, ale hlavně si uvědomte, že já jsem lepší, než vy a že vy to neumíte“, tak to je špatně. To je velmi špatně a je to přesně naopak, než by si to přál svatý Jakub.
Takže, bratři a sestry, to pokušení té soběstačnosti, uzavřenosti, je tady vždycky. Myslím, že nikdo z nás není tak extrémně bohatý, nikdo z nás není na tom tak, že by si myslel, že mu patří celý svět, ale nikdo z nás nemůže říct: „Já jsem imunní vůči tomu pokušení uzavřít se do sebe a říkat si: ‚Já se budu starat o sebe, vy se starejte taky o sebe.‘“
Jakub vlastně toto celé, co napsal, tato velmi tvrdá slova, napsal proto, že chtěl adresáty listu, ty, kteří to budou číst, chtěl s nimi zalomcovat a chtěl jim říct: „Rychle to napravte, rychle ze sebou něco udělejte.“ Nakolik ta jeho slova platí i nám, to už je na každém z nás, abychom my to domysleli, abychom my to promysleli, jestli se mě to týká třeba v té oblasti hmotné, anebo jestli se mě to týká v té oblasti darů, schopností, toho, co umím, a tak dále.
Jestliže najdeme něco, co bychom měli změnit, mějme odvahu to změnit. Jestliže zjistíme, že je všechno v pořádku, tak opakujme a děkujme se svatým Pavlem a říkejme: „Milostí Boží jsem, co jsem.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.09.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
26. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Nm 11,25-29; 2. čtení Jak 5,1-6; evangelium Mk 9,38-43.45.47-48;
Jestli si vzpomínáte, tak minulou neděli Ježíš se ptá apoštolů: „O čem jste cestou rozmlouvali? O čem jste se cestou bavili?“ Oni mlčí, protože se víceméně dohadují o tom, kdo z nich je největší, kdo je nejdůležitější a takhle. No, bylo to vlastně tak, že tady v tom rozhovoru, kdo je největší a nejdůležitější, tak se rozdělili. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.09.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
26. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Nm 11,25-29; 2. čtení Jak 5,1-6; evangelium Mk 9,38-43.45.47-48;
Já jsem si sem vzal dnes na pomoc misál a chci připomenout začátek dnešní vstupní modlitby:
„Bože, ty ukazuješ svou všemohoucnost nejvíce tím, že se smilováváš a nenecháváš nás bez pomoci.“
Tohle souvětí vlastně krásně vystihuje texty, které jsme před chvilečkou vyslechli. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.09.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
26. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Nm 11,25-29; 2. čtení Jak 5,1-6; evangelium Mk 9,38-43.45.47-48;
Bratři a sestry, já připomenu evangelium z minulé neděle, kousíček z něho, jak Ježíš s učedníky jde do Kafarnaum. Když tam dojdou, tak se Ježíš zeptá apoštolů, učedníků: „O čem jste cestou rozmlouvali?“ a oni mlčí, protože cestou se bavili mezi sebou o tom, kdo z nich je největší, jako kdo je nejdůležitější, kdo má největší zásluhy, kdo víc toho třeba udělal pro tu jejich skupinu a tak podobně. Více...