Rubrika
HomilieBoží slovo se stává
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.09.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,1-2.6-8; 2. čtení Jak 1,17-18.21b-22.27; evangelium Mk 7,1-8.14-15.21-23;
Bratři a sestry, my se vrátíme zase k druhému čtení. Začali jsme číst list svatého Jakuba, budeme ho číst pět neděl po sobě a jak jsme slyšeli v komentáři, je to takové shrnutí katechezí, vyučování pro ty, kteří se ze židovství obrátili ke křesťanství.
Tenhle list vzniknul někdy kolem roku 80 po Kristu. Je to opravdu takové shrnutí nauky a napsal ho člověk, který o sobě říká, že se jmenuje Jakub a že je příbuzný Páně. Další zmínku o tomto člověku máme v evangeliu podle svatého Marka v šesté kapitole.
Když bychom to vzali podle nějakých našich měřítek a podle pravidel, jak my srovnáváme příbuzenské vztahy, tak bychom řekli, že to byl člověk, který byl s největší pravděpodobností bratranec Pána Ježíše. Byl to tedy někdo, kdo Ježíše znal velmi dobře a kdo mu byl blízký.
Je to shrnutí, čili ty myšlenky jdou zase jedna za druhou velmi rychle. Není to takzvaný vyčerpávající výklad, ten list poměrně krátký.
My jsme zvyklí postupovat jinak. Pokud někdo z vás třeba čte církevní dokumenty, tak v minulých padesáti letech ty církevní dokumenty jsou všechny takové velmi obsáhlé, vyčerpávající. Když se tam nastíní nějaký problém, tak je v tom dokumentu ten problém dokonale rozebrán, popsán a všechny ty dokumenty jsou poměrně obsáhlé, dlouhé. Kdežto tenhle list postupuje jinak. Autor tam zmiňuje všechno důležité, ale vždycky je to třeba jenom jedna věta nebo jedna myšlenka. Protože je to takové shrnutí, tak i vlastně to, co teď tady budu říkat dál v tom kázání, je takové shrnutí, opakování. Většinu z toho už jste někdy slyšeli, ale myslím, že nebude špatné si to připomenout, osvěžit.
Ten dnešní úryvek začíná konstatováním, že každý dobrý úděl, každý dokonalý dar přichází shora, „sestupuje od Otce světel, u něhož není změna ani ztemnění“. Co tím chce říct? Jednak tím teda chce říct to, že Bůh je stvořitel světa, že je dokonalý, protože co je dokonalé, to se nemění. Mění se věci, které jsou nedokonalé. Ty potřebují reformu, potřebují změnu. Je to narážka na Druhou knihu Mojžíšovu, kde se Bůh zjevuje Mojžíšovi v hořícím keři a říká: Jsem, který jsem. Jsem s vámi. Jsem ten, který se nemění, ale jsem ten, který na vás myslí, který je s vámi.
Autor tohoto dopisu naráží na chování pohanů. Pohané se domnívají, že jejich bůžek, jejich modla, má permanentně, stále špatnou náladu. Je potřeba přinést nějakou oběť, aby se nálada tady toho našeho božstva zlepšila a aby nám dopřál něco – abychom nalovili dobře, abychom sklidili úrodu a takhle. A svatopisec říká: „Pozor, to není křesťanský postoj. Křesťanský postoj je ten, že si člověk uvědomuje, že všechno, co dostávám, je dobré, že Bůh má naopak dobrou náladu nebo že je mi příznivě nakloněný a já nemusím tady škemrat o to, aby se boží nálada změnila.“
Když budeme číst staré řecké báje, tak zjistíme, že právě ti řečtí bohové měli lidské vlastnosti, že se mezi sebou hádali, podváděli jeden druhého, jeden na druhého dělali různé finty a takhle. Toto není křesťanský postoj. Křesťanství říká něco úplně, ale úplně jiného.
Potom dál Jakub říká, že Bůh nám dal své slovo, že to slovo nám dává život.
Bratři a sestry, často se asi zamýšlíme nad tím, co potřebujeme pro svůj život. Říkáme si: tak střechu nad hlavou, abychom se měli do čeho obléct, abychom měli co jíst. A napadne nás taky někdy, že potřebujeme dobré slovo pro svůj život?
Uvědomme si, že on to napsal v době, kdy neměli rozhlas, neměli televizi, neměli časopisy, měli jakési noviny. Většina zpráv se šířila tím, že někdo přišel a řekl tu zprávu. A tam platilo to, že muselo být spolehnutí na to, co ten posel říká, že skutečně lehko mohlo dojít k nějaké dezinformaci.
Slovo je velmi důležité pro náš život. Spoléháme na slovo druhého člověka. A Jakub říká: „Můžeme se taky spolehnout na slovo Boží. Slovo Boží se totiž stává.“ V bibli, když se mluví o slovu Božím, tak se tam neříká, že Bůh slovo řekl, ale že se Boží slovo stává, že slovo a skutek na straně Boží jsou spojené. Z každého slova něco vyplývá, nějaká činnost, nějaký závazek a Bůh to splní. Boží slovo není jenom nějaké plácnutí do vody. A Jakub říká: „Ve vašem životě to má být taky tak. Nemá to být jenom ‚jako‘, nějaká hra.“
Bratři a sestry, jsou národy, ve kterých se dělají takové zdvořilostní nabídky, nějaké sliby, ale vlastně už ten, kdo to říká, to nemyslí vážně. Arabové pro to mají výraz „taraf“. Taraf je slib, který ten, kdo ho slibuje, nemá v plánu vyplnit. Je to třeba slib, že pozve svého příbuzného, aby se k němu nastěhoval, aby u něho bydlel. Ale toho příbuzného ani nenapadne, aby se tam stěhoval, protože ví, že to byla zdvořilostní nabídka. Evropan je z toho zmatený a neví.
A nemusíme chodit až do Asie. Jednou nám jeden profesor psychologie vyprávěl svůj příběh, co se mu stalo. Musím předeslat, že jeho manželka pochází z Bulharska. Oni tam jezdí do dneška do toho Bulharska a vyprávěl, jak takhle večer seděli někde u ohýnku, opékali maso a plánovali, jak půjdou na Vitošu. A teď vyloženě to šlo, jako kdy se sejdou, kdo co vezme, kdo se postará o jídlo, o pití, kdo zajistí lístky a takhle. Na sraz přišel on sám. Volal těm kamarádům, kde jsou. A oni říkali: „To nikdo nemyslel vážně, to jsme jen tak vyprávěli. Ty to nechápeš?“ A on říkal: „Ne, já to opravdu nechápu.“ V naší kultuře to není zvykem. Naše kultura je skutečně, můžeme říci, vychovaná listy svatého Pavla a listy svatého Jakuba. Když se něco řekne, tak to platí nebo má to platit, a považujeme za špatné, když to tak není.
Jakub dál říká, že to Boží slovo je semeno. Co to znamená? Tady si to můžeme vysvětlit výrokem svatého Augustina, který říká: „Člověče, Bůh tě stvořil bez tebe, Bůh tě vykoupil bez tebe, ale Bůh tě nespasí bez tebe.“ Jinými slovy: dostals zálohu, dostals něco a teď to musíš používat, teď se o to musíš starat, aby to fungovalo, aby to vyrostlo, aby to vykvetlo. Už je to na tobě. Naše spása, naše záchrana není něco automatického, není to něco magického, ale my všichni o to musíme usilovat, my všichni to musíme chtít.
Dál se dostává Jakub k tomu, co je to zbožnost. „Zbožnost pravá a ryzí před Bohem je toto…“ Možná bychom čekali, že se tam ozve: třikrát denně se modlit, chodit do kostela, přispívat na charitu a takhle. Nic takového. „Ujímat se sirotků a vdov.“ Určitě nás to překvapí. Proč se tam nemluví právě o tom našem vztahu k Bohu? Proč? No protože to se tam předpokládá, že ten, kdo je zbožný, že se modlí, účastní se bohoslužeb, účastní se slavení, žije s církevní obcí.
Ale potom, Jakub říká, tam musí být takové převedení ven do praktického života. Kdo to byli sirotci a vdovy? To byli lidé, kteří byli odepsaní, s těma nikdo nepočítal. Jestliže rodina přišla o živitele, o muže, tak jim nezbývalo, než žebrat. Ty děti neměly vlastně žádnou perspektivu, že by chodily do nějakých škol, že by se třeba i něčím vyučily. To všechno bylo pryč, protože na to nebyly prostředky. To byly takzvané ztracené případy. Bylo jich spoustu a nejhorší na tom bylo, že se o ně skoro nikdo nestaral, že ti jejich součastníci k tomu byli lhostejní. A Jakub říká: „Zbožný je taky ten, kdo se stará o tyhle ‚ztracené případy‘, kdo má o ně zájem.“ Je jasné, že nezměníme svět, že nepohneme se světem, ale můžeme aspoň něco.
Jakub k tomu chtěl pohnout svoje součastníky a chce k tomu pohnout i nás. Máme si uvědomit, že naše zbožnost, to znamená náš vztah k Bohu, ale taky naše vztahy k druhým lidem.
A nakonec říká, že ten, kdo je zbožný, se má uchovat neposkvrněný od světa. Řečtina má pro svět dva výrazy, my jenom jeden v češtině. A Písmo svaté rozlišuje svět, který stvořil Bůh, svět dobrý, krásný, bez hříchu a potom svět odvrácený od Boha, svět, který je plný zla. A Jakub tady mluví právě o tom světě, který se otočil k Bohu zády, a říká: „Tohohle se má křesťan varovat.“ Jakub nechce říct, že máme utíkat ze světa, ze svého postavení, ale říká: „Naopak. Naopak se máte snažit tam vnášet to, jak to Bůh chtěl: krásu, přátelství, pokoj.“
Bratři a sestry, toto všechno nám píše příbuzný Pána Ježíše, ten, kdo Ježíše znal a chtěl se rozdělit s námi o to, na co Ježíš kladl důraz, o co Ježíšovi šlo. Těch myšlenek tam bylo, myslím, celkem hodně. Zkusme si z toho každý vybrat to, co je nám blízké, sympatické a aspoň něco z toho zkusme uvést do života.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.08.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,1-2.6-8; 2. čtení Jak 1,17-18.21b-22.27; evangelium Mk 7,1-8.14-15.21-23;
Bratři a sestry, texty, které jsme teď vyslechli, patří k 22. neděli v mezidobí, kterou prožívá celá církev. Ale zároveň se ty texty velmi hodí k tomu, co prožíváme, tedy Dny města, dny naší pospolitosti, dny, kdy usilujeme o to, aby se z nás stalo společenství.
Vlastně na začátku lidé se začali sdružovat proto, aby byli silnější, aby byli schopnější čelit nějakým protivenstvím. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.09.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,1-2.6-8; 2. čtení Jak 1,17-18.21b-22.27; evangelium Mk 7,1-8.14-15.21-23;
Bratři a sestry, každá oslava, i té sebevznešenější myšlenky, vždycky má rozměr, na který se dá nějakým způsobem sáhnout, a tím, na co se dá zpravidla sáhnout, bývá jídlo. Lidé, kteří něco slaví, tak se shromáždí někde, u nějakého stolu, u nějakého jídla. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.08.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,1-2.6-8; 2. čtení Jak 1,17-18.21b-22.27; evangelium Mk 7,1-8.14-15.21-23;
Bratři a sestry, myšlenkově se vracíme zase do Markova evangelia, které jsme opustili v tom okamžiku vlastně, kdy Ježíš dělá ten velký zázrak, že nasytí víc než pět tisíc lidí pěti chleby, dvěma rybami, a tam jsme potom četli z Janova evangelia tu řeč v Kafarnaum. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.09.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,1-2.6-8; 2. čtení Jak 1,17-18.21b-22.27; evangelium Mk 7,1-8.14-15.21-23;
Bratři a sestry, první věta dnešního evangelia byla: Kolem Ježíše se shromáždili farizejové a někteří z učitelů zákona. Kdo byli tito lidé, kde se vzali? Na tuto otázku nám odpovídá dnešní první čtení. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.08.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
22. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,1-2.6-8; 2. čtení Jak 1,17-18.21b-22.27; evangelium Mk 7,1-8.14-15.21-23;
Bratři a sestry, dnešní evangelium je celkem dost komplikované. Nám je to i dost vzdálené a mohli bychom si myslet, že to už není náš problém, to, co zde Ježíš řeší: nějaké obřadné umývání, oplachování něčeho. Ale bohužel, je to i náš problém v trošku jiné podobě. Abychom dobře pochopili, o co Ježíšovi jde, tak se chvíli zdržím u toho, jaké byly ty předpisy, které Židé měli, co to bylo „podání předků“ a jak to vlastně vzniklo. Ta situace je skutečně dost komplikovaná. Začalo to tím, že v Izraeli byly některé předpisy, které měly svůj důvod takový zdravotní, hygienický. Více...