Rubrika
HomilieJako muže a ženu je stvořil
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.08.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
21. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Joz 24,1-2a.15-17.18b; 2. čtení Ef 5,21-32; evangelium Jan 6,60-69;
Bratři a sestry, pokud si pamatujete, o čem nám psal svatý Pavel minulou neděli, tak to bylo o tom, že jsou zlé časy, že je vážná doba a dával nám rady, jak v této vážné době máme žít. A teď ten Pavel pokračuje tady v těchto svých radách a dostává se k rodině, ke vztahům mezi manžely. Pavel postupuje v tom svém líčením nebo v tom udílení těch rad velmi rychle. To je, můžeme říct, co věta, to několik pojmů dost obsažných, dost složitých, a vlastně ke konci toho odstavce i pisatel, svatý Pavel, si není jistý, jestli Efezané budou „stíhat“, jestli budou s ním držet krok a dokáží držet nit, držet myšlenku. Proto je tam ta poslední věta: „Toto tajemství je veliké, mám na mysli vztah Krista a církve.“
Co tedy Pavel chce říct nebo co nám chce objasnit? Mluví o našich mezilidských vztazích. Toho se musíme držet a to je to hlavní. Pavel na jedné straně jako apoštol se drží Božích přikázání. Boží přikázání jsou neměnná, ta se změnit nedají. Ale potom v druhé řadě Pavel mluví o některých věcech, které jsou podmíněny dobou, situací. Tyto věci se změnit mohou, k tomu přijdeme.
To Boží přikázání, které má Pavel na mysli, cituje: „Proto opustí člověk otce i matku a připojí se ke své manželce a ze dvou se stane jeden člověk.“ Vlastně cituje Pavel První knihu Mojžíšovu, kde se mluví o stvoření člověka, a tam svatopisec říká: „Bůh stvořil člověka, jako muže a ženu je stvořil.“ Tím se chce říct, že celý člověk je muž a žena. Ti dva mají stejnou důstojnost. Nikdo z nich není víc a nikdo z nich není méně. To bude velmi důležité potom pro dobré pochopení toho dalšího textu.
Další takový koncept, který Pavel sleduje, je koncept, o kterém už jsem tady několikrát mluvil. A sice, že panovník a všichni ti, kteří měli nějakou moc ve společnosti, jednak měli moc, ale měli taky odpovědnost. Na to my lidé často zapomínáme, my vidíme jednu stranu té mince. Je to příjemné mít moc nad druhými, je to příjemné moct poručit, nařídit, aby něco udělali. Ale zapomínáme, že s tím také je spojena odpovědnost nebo, řekli bychom, přímo starost, starostlivost. O tomhle Pavel taky mluví. Každá odpovědnost, nebo spíš každá ta pravomoc, je nám dána proto, abychom ji používali k péči, k starosti o druhé. A Pavel dává jako vzor Krista: „Dívejte se, jak se Kristus stará o církev, o lidi, a jeho napodobujte.
Pavel, když mluví o lidském zřízení, o zřízení tady na světě, tak má na mysli model, kterému se říká pyramida. Všichni známe, jak vypadá pyramida: nahoře, na pyramidě, na vrcholu je jeden kámen. Může tam být jenom jeden, potom už jich je víc. Ten jeden to celé zastřešuje, zakrývá, ale pod ním musí být ty druhé kameny. Kdyby tam nebyly, tak on by tam nedržel, pyramida by se zhroutila.
Pavel si nedokázal přestavit, že by to mohlo být nějak jinak. Víte, my žijeme v době, které se říká demokratická, ale toto pyramidální uspořádání existuje pořád v mnoha různých formách. Třeba každý podnik má jednoho ředitele a běda, kdyby jich měl víc – tak se nedohodnou, bude to zkáza toho podniku. A tak bych mohl pokračovat. Jsou situace, kdy tady tento model, toto uzpůsobení, bylo opuštěno. V době svatého Pavla to tak bylo všude – vždycky byl jeden člověk, který rozhodnul. A co víc? V době svatého Pavla na vrcholu té pyramidy byl vždycky muž. Pavel si neuměl představit, že by to bylo jinak. Což zase v dnešní době už takhle neplatí, takhle stoprocentně. Pořád se s tím setkáváme, že je tam víc mužů, ale není řečeno, že by to musel být muž. Tohle jsou totiž věci, které se změnily na základě nějakého vývoje a tenhle vývoj je podložen evangeliem – to co jsem říkal: že muž i žena mají stejnou důstojnost. A jestliže se ukáže, že ta žena má schopnosti pro to, aby vykonávala tu funkci, proč by ji nemohla vykonávat? Tohle umožnilo evangelium, to, že se evangelium dostalo do společnosti. Ne žádná revoluce, o tohle se nenechme okrást. .
No, ale co je to to hlavní, co nám Pavel chce říct a co říká i nám? Říká: „Dívejte se na Krista, jak se Kristus stará o církev, o lidi, a vy ho napodobujte.“
Víte, musíme si zase ještě uvědomit, že Pavel to psal Efezanům, kde svobodu tak, jak ji známe my, mělo pouze deset procent obyvatelstva. Ten zbytek žil v nějakém nevolnictví, otroctví a podobně. Když Pavel tady mluví o podřízenosti, nemluví o nevolnictví, nemluví o otroctví. Nesmíme ty pojmy zaměňovat. Ten Pavel tady pracuje s určitými slovy, s pojmy, a za každým tím slovem se skrývá nějaký obsah. A zase není možné, aby si tam každý dosadil, co chce. Není možné a nebylo by správné, když se řekne: „Tak ty jsi podřízený, ty jsi podřízená, tak mně budeš sloužit.“ Ne, to tam není. To tam není a bylo by to komolení Pavlových slov. Pavel říká: „Každý z vás je někomu nadřízený a každý z vás je někomu podřízený. Jestliže je někdo z vás nadřízený nebo v roli toho nadřízeného, nezneužívejte toto své postavení. Nezapomeňte i na to, že s tou pravomocí vám byla dána odpovědnost. Jestliže jste někomu podřízeni, dělejte to poctivě. Nešiďte to tak, jako Kristus neošidil svoje poslání. Kristus se nevyhnul kříži, i když mohl.
Bratři a sestry, svatý Pavel se tady vlastně dostává na takovou rovinu, kde klade před lidi ideál, jak by ty vztahy měly vypadat. Každý z nás má bohužel tu špatnou zkušenost, že jsme se setkali s nějakým člověkem, který chyboval, a my lidé jsme náchylní k tomu, abychom zneužili svoji pravomoc, abychom zneužili svoje vedoucí postavení. A potom, když slyšíme tento úryvek, tak k tomu máme averzi, odpor, nelíbí se nám to. Ale Pavel nás vybízí a říká: „Napodobujte Krista – když jste nadřízeni, i když jste podřízeni.“ Pavel nám znovu chce připomenout, že Bůh má rád všechny lidi, všechny lidi stejně. Je mu jedno, jestli je to muž nebo žena, dítě, dospělý člověk, bílý, černý anebo jakékoliv jiné barvy a jakéhokoliv jiného postavení. Bůh má rád všechny lidi stejně a všem dává jako vzor chování svého syna.
Zkusme to. Platilo to pro Efezany, platí to i pro nás. Zkusme napodobit Krista. Přijměme úřad nebo ty výhody, ale s těmi výhodami přijměme také tu odpovědnost a starost o druhé.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. Mgr. Miroslav Dibelka, SDB
22.08.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
21. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Joz 24,1-2a.15-17.18b; 2. čtení Ef 5,21-32; evangelium Jan 6,60-69;
Množství slov, které slyšíme, nás opravdu zaplavují. Kolik slov už jsme v životě slyšeli, která zněla velmi sebevědomě a důležitě, ale nakonec se ukázalo, že neměla žádnou váhu. A proto řada lidí dnes má ke slovům nedůvěru a nelze se jim vůbec divit. Avšak, co my s nimi máme v praktickém životě dělat, co my s tím naděláme? Co se slabostí slov uprostřed lidí se silnými lokty?
Co? To, co Ježíš. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.08.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
21. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Joz 24,1-2a.15-17.18b; 2. čtení Ef 5,21-32; evangelium Jan 6,60-69;
Bratři a sestry, v prvním čtení a v evangeliu jsme slyšeli o dvou shromážděních. To první se sešlo, jak jsem říkal už na začátku mše svaté, aby uzavřeli jednu kapitolu ze života izraelského národa, a to sice tu kapitolu, kdy byli na cestě. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.08.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
21. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Joz 24,1-2a.15-17.18b; 2. čtení Ef 5,21-32; evangelium Jan 6,60-69;
Bratři a sestry, evangelium a první čtení jsou v některých bodech stejné. Vypráví o takové výzvě obnovit svůj vztah k Bohu. V prvním čtení to byl Jozue. Když obsadili zaslíbenou zemi, která jim byla pořád slibovaná: Tady budete jednou bydlet, vy nebo vaše děti, toto bude jednou váš domov. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.08.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
21. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Joz 24,1-2a.15-17.18b; 2. čtení Ef 5,21-32; evangelium Jan 6,60-69;
Bratři a sestry, starozákonní čtení i obě novozákonní čtení nám připomínaly skutečnost, kterou prožíváme dennodenně, a sice nutnost rozhodnout se. Rozhodujeme se téměř neustále, někdy nad tím ani nepřemýšlíme. Jsou rozhodnutí, která můžeme označit za banální, typu, jestli si dám ráno k snídani čaj nebo kakao, jestli si vezmu rohlík nebo chleba. Více...