Rubrika
HomilieSkrze nás Bůh působí
P. Mgr. Jiří Buchta
16.07.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Am 7,12-15; 2. čtení Ef 1,3-14; evangelium Mk 6,7-13;
Bratři a sestry v Kristu, já bych nejprve tak trošku „ťukl“ na evangelium minulé neděle, trochu bych ho připomněl. Vzpomeňte, bylo to, jak Pán Ježíš došel do Nazareta, tam kde vyrůstal, mohli bychom skoro říci do svého rodiště, i když Pán Ježíš se narodil v Betlémě. Mohli bychom říci, že jakýsi velkolepý začátek jeho veřejného působení tam končí, Nazareťané ho nepřijímají. A tam je naznačeno, že vlastně Mesiáš Ježíš bude odmítnut od vyvoleného národa. Je to jakási předzvěst v tom Nazaretě, ale Pán Ježíš se tím netrápí.
Ale ještě bych chtěl říci jednu věc. Jestli si vzpomenete, oni tam ti lidé říkali: „Jaké mocné činy se to dějí skrze něho.“ Všimněte si, oni to dokázali vidět, ty mocné činy, mluvilo to o Boží moci v Ježíši Kristu, a přesto ho odmítli. Víte, tady nás to může vest k poznání, že nakonec, jestli někdo přijme nebo odmítne Boha, nebude na základě rozumnosti nebo takové logiky, že člověk je schopen poznat Boží působení, schopen Boha přijmout, ale bude to na základě nějakých vnitřních postojů, které si člověk, každý ve svém životě ve svém srdci vytváří. Ale Pán Ježíš se tím odmítnutím netrápí a dokonce můžeme říci, že dnes, jak jsme slyšeli v evangeliu, rozesílá své učedníky. Krista to nebrzdí, naopak posílá a apoštolové se stávají jeho spolupracovníky, aby roznesli evangelium, radostnou zvěst, do tehdejší Palestiny.
A ještě bych připomněl (ono to souvisí s tím dnešním evangeliem), první čtení minulou neděli bylo z knihy proroka Ezechiela, kdy ten Ezechiel je poslán a Bůh mu říká: „Synu člověka, běž a prorokuj. Jestli ti lidé tě neuposlechnou, to bude jejich věc, jejich problém, oni se za to budou zodpovídat. Ale ty splníš své poslání, ty sám sebe zachráníš.“
A všimněte si, jakási lehkost (je důležité si říci, budeme dnes mluvit o tom, že jsme posláni zvěstovat Boží království), jakási lehkost, protože se člověk setkává s odmítnutím, nezaznívá jenom u toho proroka Ezechiela - „netrap se tím, když tě neposlechnou“, ale zaznívá to i v dnešním evangeliu. Kristus upozorňuje apoštoly, že prostě budou místa, kde apoštolové nebudou přijati, budou odmítnuti.
Pán Ježíš, když byl v Nazaretě odmítnut, evangelista Lukáš se zmiňuje, říká tam slova, která jsou až smutná: „Ježíš prošel jejich středem a ubíral se dál.“ A už nemáme zprávu, že by Pán Ježíš se do Nazareta vrátil. Asi to byla jedinečná šance, příležitost, kterou oni dostali a odmítli.
Když mluvíme o tom, že jsme spolupracovníci Pána Ježíše, že bychom měli hlásat Boží království, tak je dobré si říci (ono to souvisí právě s tou minulou nedělí): my nejsme jenom hlasatelé, ale já jsem především na prvním místě přijímatel radostné Boží zvěsti. Bůh mluví do mého života a často Bůh mluví skrze ty známé. Oni v tom Nazaretě: „Co ty nám budeš vyprávět? My tě známe, známe tvoje rodiče...“ Jak jsme často v pokušení se postavit: „Co nám bude říkat manžel, manželka, děti, lidé, které známe...“ Ale Bůh často mluví i skrze ně do našeho života. Víte, Bůh nám posílá proroky a je tolik věcí, které ještě v mém životě se musí změnit a je v našem životě reálné nebezpečí, že Boha odmítneme.
My jsme stále ti, kteří Boží zvěst přijímáme do svého života, ale nejsme jenom přijímatelé, ale také nositelé. A tady je to propojené a to si někdy křesťané neuvědomují, že spolu je to úzce propojené a souvisí. Jestli jsem přijímatel, jsem i nositel. Ve chvíli, kdy jsem od Boha obdarován, nikdy si to bohatství nemohu nechat sám pro sebe, bohatství Boží blízkosti, ale roznáším ho mezi lidi, se kterými žiji. A dokonce se dá říct, teď to řeknu negativně, trošku nepěkně, nepříjemně, ve chvíli, kdy člověk neumí, nechce, nemá zájem nějakým způsobem ze sebe vyzařovat tu Boží blízkost, tak to znamená jenom jednu věc – že ji nepřijal do svého života. Člověk může chodit do kostela, ale vůči tomu Božímu působení může zůstat uzavřený, tupý.
Ale víte, funguje to také opačně. Ve chvíli, kdy se člověk snaží hlásat, neznamená to, že budu druhé lidi přesvědčovat, ale ono se to pozná, čím člověk žije. A jestli je pro mě Bůh a Ježíš Kristus důležitý, tak vždycky to nějakým způsobem ze sebe vyzařuji, prostě ten styl života, způsob jednání a tak dále. A jestli se o to snažím, tak tím, že dávám, je to zajímavé, tím víc se otevírám. A víc, víc se otevírám, aby Bůh mě mohl víc a víc svojí blízkostí v Božím království radostnou zvěstí, kterou přinesl Ježíš Kristus, aby mě mohl více obdarovat.
V evangeliu, ještě bych upozornil, jsou vlastně řečeny i základní principy, jak se Boží království hlásá. První věc je, že apoštolové jsou Kristem posláni. Misio – mise. Všimněte si, že nikdo z farářů, z kněží, nemůže dojít ve vlastní vůli do farnosti, ale vždycky je poslán. A tak to funguje v církvi, nikdo ve farnosti si nemůže dělat na vlastní pěst, ale vždycky tam musí být vztah k farářovi, k biskupovi, kněžím.
A potom apoštolové jdou po dvou. Víte, tady je vidět taková ta tvrdohlavost těch svědků Jehovových, kteří se snaží to mechanicky kopírovat. Tehdejší doba byla jiná, oni to tak dělali. Teď už to tak dělat nejde. Ale přesto, že šli po dvou, že když byli dva a byli v jednotě, tak to jejich svědectví bylo věrohodné, než když hlasatel je osamocen. A to společenství, ta jednota, to je to důležité. Víte, ve chvíli, kdy vy byste měli a máte svědčit tady ve vaši farní obci o Ježíši Kristu a budete mezi sebou rozhádaní, vaše svědectví bude nevěrohodné. Anebo můžeme říci, protože to nikdy není ideální: nakolik budete rozhádaní mezi sebou, natolik vaše svědectví o Ježíši Kristu je nevěrohodné.
A poslední věc, na kterou nás upozorňuje Boží slovo, je ta nezajištěnost: neberte si s sebou peníze, hůl, mošnu, dvoje body, dvoje šaty, jinými slovy „spolehněte se jenom na Mě“. Víte, zase to je jakýsi mustr, který nám Pán Ježíš dává. A papežové dnešní doby vyzývají, že je potřeba, aby církev, křesťané využívali všech vymožeností, televizi, rádio, internet, aby skrze všechny tyto moderní média hlásali zvěst o Pánu Ježíši Kristu. Ale musíme si být stále vědomi z Písma svatého, že na tomto to nakonec nestojí, to jsou pouze prostředky. Důležité je naše spojení s Pánem. Víte, tady to zabíhá velice hluboce – nespoléhat se na nikoho a na nic kromě Ježíše Krista v mém životě. Jinými slovy: já jsem nástroj v Božích rukou. A víte, jestli lpím na věcech tohoto světa, jestli ve svém životě neumím říct „ne“ zlu, jestli se zlem komunikuji, jsou kompromisy v mém životě, nedokázal jsem se úplně dát do rukou Ježíše Krista, a to je záležitost každého z nás, protože o to bojujeme, tak natolik potom jsme neschopní samozřejmě tlumit království zla v tomto světě.
Ale nakolik se dokážeme dát, a to určitě každý z nás také děláme, tak tam skrze nás Bůh obdivuhodným způsobem působí, i když třeba my to zatím nevidíme.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.07.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Am 7,12-15; 2. čtení Ef 1,3-14; evangelium Mk 6,7-13;
Bratři a sestry, dnešní evangelní úryvek nám odpovídá na otázku, proč těm Dvanácti říkáme apoštolové. Když bychom se podívali do Písma svatého nebo do lekcionáře, tak zjistíme, že to Dvanáct je napsáno s velkým „D“, s velkým písmenem. Jde tedy vlastně o označení skupiny, je to jejich vlastní jméno. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.07.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Am 7,12-15; 2. čtení Ef 1,3-14; evangelium Mk 6,7-13;
Bratři a sestry, jak jsem zmínil na začátku mše svaté, prožíváme období dovolených, prázdnin. Ale i vůbec doba, ve které žijeme, je ve znamení cest. A Ježíš, protože jeho slovo je nadčasové, tak vlastně se týká i nás, a říká, mimo těch cest, které podnikáte, které jste si vybrali, které jste si naplánovali, nebo které třeba musíte, které vám naplánoval jiný člověk, tak je tu jedna cesta, kterou můžeme označit jako misi, jako misii. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.07.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Am 7,12-15; 2. čtení Ef 1,3-14; evangelium Mk 6,7-13;
Bratři a sestry, v evangeliích ti nejbližší Ježíšovi učedníci jsou nazýváni dvanáct. Je tím vlastně jenom řečeno, kolik jich bylo. Nic to neříká o charakteru té skupiny. My jim říkáme apoštolové, řecké slovo apostoloi znamená poslaný, a apoštolové jim říkáme právě kvůli události, o které jsme teď četli, že Ježíš je posílá. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.07.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
15. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Am 7,12-15; 2. čtení Ef 1,3-14; evangelium Mk 6,7-13;
Bratři a sestry, to rozeslání apoštolů, o kterém jsme slyšeli teď v Markově evangeliu, bylo první. On je Pán Ježíš potom poslal ještě jednou. Známe ještě další rozeslání třeba sedmdesáti nebo dvaasedmdesáti učedníků, o tom mluví třeba evangelista Lukáš a my to čteme o slavnosti sv. Cyrila a Metoděje. V týdnu, teď kdo jste chodil na mše svaté, tak jsme četli vlastně o tom stejném rozeslání, ale tak jak je zaznamenal zase evangelista sv. Matouš. Tady u toho rozeslání jde hlavně o to, že apoštolové si mají tak nějak v praxi ověřit, že je pravdivé to, co je Ježíš učí. Více...