Rubrika Homilie

Carpe Diem

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.01.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jon 3,1-5.10; 2. čtení 1 Kor 7,29-31; evangelium Mk 1,14-20;

Carpe Diem10:35
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 27 kb/s, 2.08 MB]

Bratři a sestry, zamyslíme se zase nad dnešním druhým čtením. Jsou to dva verše z listu apoštola Pavla Korinťanům. Jenom pro takové jakési oživení toho, co už jsme si říkali: Korint v té době svatého Pavla bylo město, kde Julius Caesar ubytoval vysloužilé římské vojáky, takže ti obyvatelé byli takoví drsní. Bylo to takové velkoměsto se vším všudy, to znamená se všemi těmi klady, že tam třeba bylo divadlo, pěstovala se tam kultura, ale také se všemi těmi zápory, to znamená spousty hospod a dalších různých zařízení. Bylo to město, které žilo z obchodu, z velkého obchodu, byl tam přístav. A jak to tak bývá, když se obchoduje ve velkém, tak vždycky někoho napadne třeba, že by toho druhého mohl ošidit, protože když je to ve velkém, tak to se přece nepozná, jestli jsme na tu loď naložili tolik, kolik jsme měli, nebo jestli jsme tam někde doprostřed podstrčili něco špatného nebo takhle.

Takže bylo to město na jednu stranu velmi drsné, na druhou stranu apoštol Pavel měl Korinťany velmi rád, rád se tam vracel. Poprvé tam přišel někdy kolem roku 50 po Kristu na své druhé misijní cestě a zdržel se tam rok a půl. Když nemohl mezi ně přijít, tak jim psal. Oni také psali jemu. Víme ze souvislostí, že apoštol Pavel napsal do Korinta čtyři dopisy, nám se v Písmu svatém zachovaly dva. A ten kousíček, který jsme dneska četli, tak to je ze sedmé kapitoly, kde apoštol Pavel odpovídá na dotazy Korinťanů. Někdy apoštol Pavel třeba něco vysvětluje, řekli bychom, má takovou přednášku, ale tady to, co jsme my teď četli, to jsou odpovědi na dotazy, takže je to takové stručné, jasné.

A co tam apoštol Pavel říká? Když si to člověk takhle přečte a přečte si to někdo, kdo zná souvislosti, tak se mu vybaví jedno antické přísloví, které my známe v latinské podobě: Carpe Diem. Doslova to znamená „utrhni den“. Dá se to asi přirovnat k tomu, jako když člověk si vezme pomeranč a teď z něho mačká šťávu. Mačká, mačká a pořád ještě mačká a chce z toho vymáčknout úplně všecko, nechce tam nechat ani trošku.

Takže to přísloví Carpe Diem, to říkali lidé, kteří se řídili tou filozofií, že je potřeba toho co nejvíc získat, co nejvíc stihnout, co nejvíc toho utrhnout, anebo také to používali jejich kritici, kteří právě říkali: „Takhle ne, to není správný přístup k životu.“ Apoštol Pavel patří mezi kritiky tohoto rváčského přístupu k životu, tohoto přístupu, který chce vysát všechno a využít všechny možnosti. Apoštol Pavel říká: „Naopak, člověk, aby dobře žil, aby byl šťastný, tak musí mít určitý odstup od těchto stvořených věcí.“ Apoštol Pavel nechce říct, že křesťan se nemá o nic starat, že se má nějak flákat, nebo že ten život má prožít tak, že nebude mít zájem o to, co se děje kolem něho. To v žádném případě. Ale říká: „Není správný ten přístup chtít ze všeho vymáčknout, ze všeho něco získat.“

A teď tam Pavel vlastně dává takové protiklady a říká: „Je to vlastně jedno, jestli je člověk vdaná žena, nebo muž ženatý, jestli žije v manželství, nebo jestli je sám. Je to jedno, jestli dneska se raduji a zítra budu mít smutek. Jsou to věci, které se tak rychle mění.“ Potom dál mluví apoštol Pavel o kupování a prodávání věcí a říká: „Nesmíte zapomenout, že ty věci mají omezenou životnost. Vy se musíte ve svém životě opřít o to, co vydrží, co tady bude vždycky – to je váš vztah k Bohu, vaše víra. A na tom stavějte, protože to tady bude vždycky.“ Apoštol Pavel říká, že máme mít určitý odstup od stvořených věcí, které jsou kolem nás, protože říká: „Ty věci vám Bůh dal, stvořil je pro vás, abyste je užívali.“

Na prvních stránkách bible můžeme číst takový Boží příkaz nebo spíš výzvu: „Naplňte zemi a podmaňte si ji. Vy si máte tu zemi podmanit, ne ty věci, aby si podmanili vás.“ A apoštol Pavel říká: „Když budete mít tento odstup a když těch věcí budete správně užívat, ony pro vás budou cestou. Cestou, která vás povede k Bohu. A to je důležité – jít k Bohu. A k Bohu je možné jít, když je člověk sám, je možné tam jít i v manželství. Je možné všechny ty věci, které jsou tady kolem nás, k tomu, abych se o ně rozdělil, abych s nimi vykonal mnoho dobrého, nebo je možné ty věci jakýmsi způsobem zneužít a snažit se z toho vymáčknout, co se vymáčknout dá.

Bratři a sestry, naše doba je velmi blízká tomu, co prožívali první křesťané v Korintu. Před nějakými těmi patnácti, šestnácti lety, v podstatě v době nesvobody, jsme na tom byli všichni zhruba stejně. V našich domácnostech všichni měli skoro ten stejný nábytek, všichni jsme jezdili téměř ve stejných autech a bylo to takové prostě všechno stejné. A teď se naráz otevřely možnosti a ono už to není stejné. A jak se k tomu stavíme? No, někteří lidé se k tomu staví dobře, ale někteří se k tomu staví stylem: „Musím to mít, za každou cenu. Proč? No soused to má taky. Jak bych vypadal? Já to přece musím taky pořídit, protože už to mají všichni okolo mě.“ A ten člověk se neptá: „Potřebuju to? Udělám tím šťastným někoho? Budu já víc šťastný?“ A ten člověk se stává jakýmsi štvancem, kdy svůj čas, který by mohl věnovat druhým nebo i nějak ho prožít sám, aby byl spokojenější, tak ten čas věnuje tomu, že se štve, štve a shání.

Čas je krátký. Skutečně, čas, který nám byl dán, je krátký. Asi nejvíc si to uvědomují rodiče, když vidí růst své děti, tak je jim jasné, že ten den, který nějakým způsobem uplynul, už se nikdy nevrátí a už nebude možné vzít to nikdy zpět.

Když se mluví tady o tom štvaní se, o tom honění se, tak dost často si vzpomenu na takový příběh, je to asi vymyšlené, jak někde v Americe na břehu řeky leží člověk, má v puse stéblo trávy a v řece jednu udici. Přijde k němu nějaký obchodník a říká: „Co tady děláš, člověče?“ A on říká: „Odpočívám, bavím se. Mám tady udici, je mi tu dobře, ležím tady.“ A on mu říká: „Proč tam nemáš ty udice aspoň tři?“ A on říká: „Měl bych? A proč?“ „No, abys chytil víc ryb.“ A on říká: „Co s nima budu dělat? Mně stačí to, co chytím na tu jednu.“ „No prodáš je.“ „Dobře, prodám. No, a co z toho budu mít?“ „No, a pak si těch udic koupíš pět a chytíš víc ryb.“ A on říká: „Dobře, a co s tím?“ „No a prodáš je.“ „No a co?“ „No a pak si koupíš loďku a budeš jezdit na loďce a chytíš víc ryb, koupíš větší síť.“ A tak to jde pořád dál a ten vždycky řekne: „A měl bych?“ A on řekne: „Měl bys.“ „A proč?“ „Abys víc vydělal.“ A pak mu řekne: „A pak těch lodí budeš mít pět, šest.“ A on mu říká: „A proč?“ „A nakonec nebudeš muset dělat nic.“ Ten, co tam tak leží, se na něho podívá a říká: „Vždyť to teď dělám.“

Bratři a sestry, je dobře si uvědomit, co skutečně k životu potřebujeme. Potřebujeme mít někoho rádi a potřebujeme, aby nás měl někdo rád. Skutečně po tom toužíme a ty věci, které tady jsou, nám byly dány jako prostředek, jako cesta. Ne, v žádném případě jako cíl, ale jako cesta k tomu, abychom my dělali šťastnými ty druhé. A pak z toho vyplyne to, že budeme šťastni i my sami.

Takže, bratři a sestry, nenechme se strhnout těmi, kteří za každou cenu se snaží shánět věci. Ne. Investujme do svých vztahů, do vztahů k druhým lidem a do vztahu k Bohu. Investujme do své víry, protože víra je ten základní vztah, ze kterého se to potom další odvíjí. Platilo to pro Korinťany, platí to i pro nás. Poslechněme, co nám radí svatý Pavel.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Boží slovo máme vždycky s sebou

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.01.2024, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jon 3,1-5.10; 2. čtení 1 Kor 7,29-31; evangelium Mk 1,14-20;

Boží slovo máme vždycky s sebou6:34


Síla víry a Božího slova

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.01.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jon 3,1-5.10; 2. čtení 1 Kor 7,29-31; evangelium Mk 1,14-20;

Síla víry a Božího slova9:08

Bratři a sestry, Ježíšovi učedníci a vůbec všichni lidé, které Bůh povolává, jsou povoláni k tomu, aby zvěstovali slovo. Jinými slovy, aby oznamovali, aby posouvali dál tu zvěst, tu zprávu, kterou Bůh, potažmo Ježíš, Boží Syn, chce zjevit nám lidem.

V evangeliu jsme slyšeli o povolání prvních čtyřech.    Více...


Čas, který dostáváš, je velký dar, který můžeš naplnit něčím dobrým

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.01.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jon 3,1-5.10; 2. čtení 1 Kor 7,29-31; evangelium Mk 1,14-20;

Čas, který dostáváš, je velký dar, který můžeš naplnit něčím dobrým11:19
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.52 MB]

Bratři a sestry, první čtení, Kniha proroka Jonáše, je podobenství. Je to podobenství o velmi zlých lidech, kteří nejsou jmenováni. Je řečeno, kde bydleli – v Ninive.    Více...


Naplnil se čas, přiblížilo se Boží království

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.01.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jon 3,1-5.10; 2. čtení 1 Kor 7,29-31; evangelium Mk 1,14-20;

Naplnil se čas, přiblížilo se Boží království14:04
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.88 MB]

Bratři a sestry, my jsme slyšeli o povolání prvních učedníků už minulou neděli, bylo to z evangelia, které napsal svatý Jan. Slyšeli jsme tak taky první Ježíšova slova a vlastně se to liší a někdo by mohl říct: „Jak to? Jak je to možné, že se to liší?“ On každý z těch evangelistů klade důraz na něco jiného, a proto se to liší.    Více...


Každý z nás je někdy Jonášem, i obyvatelem Ninive

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.01.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jon 3,1-5.10; 2. čtení 1 Kor 7,29-31; evangelium Mk 1,14-20;

Každý z nás je někdy Jonášem, i obyvatelem Ninive15:32
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.32 MB]

Bratři a sestry, spis proroka Jonáše je zařazen mezi takzvaných dvanáct malých proroků a je úplně jiný než ostatní prorocké spisy, ale je to proroctví. Když čteme výroky proroků, tak často jsou to právě řazené jednotlivé výroky bez udání třeba nějakého data, bez udání kdy a kde byly proneseny.    Více...


Jak moc počítáme s Ježíšem?

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.01.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jon 3,1-5.10; 2. čtení 1 Kor 7,29-31; evangelium Mk 1,14-20;

Bratři a sestry, Markovo evangelium má dvě takové části. V té první části Pán Ježíš působí, káže, mluví, uzdravuje v Galileji. V druhé části se přesouvá do Judska, hlavně do Jeruzaléma a do jeho okolí. Nejde jenom o to, že je to rozděleno na dvě nějaká místa, ale je to vlastně také myšlenková koncepce. Ježíš začíná kázat v území, které je označováno jako Galilea pohanů. Judsko, Jeruzalém, to má takový posvátný nádech. V Jeruzalémě stál chrám, v něm byla archa úmluvy. Do Jeruzaléma, do chrámu, měl každý zbožný Žid přijít nejméně třikrát za rok.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.