Rubrika
HomilieJak moc počítáme s Ježíšem?
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.01.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jon 3,1-5.10; 2. čtení 1 Kor 7,29-31; evangelium Mk 1,14-20;
Bratři a sestry, Markovo evangelium má dvě takové části. V té první části Pán Ježíš působí, káže, mluví, uzdravuje v Galileji. V druhé části se přesouvá do Judska, hlavně do Jeruzaléma a do jeho okolí. Nejde jenom o to, že je to rozděleno na dvě nějaká místa, ale je to vlastně také myšlenková koncepce. Ježíš začíná kázat v území, které je označováno jako Galilea pohanů. Judsko, Jeruzalém, to má takový posvátný nádech. V Jeruzalémě stál chrám, v něm byla archa úmluvy. Do Jeruzaléma, do chrámu, měl každý zbožný Žid přijít nejméně třikrát za rok. Tedy, když se řeklo Judsko, Jeruzalém: něco takového svátečního povznášejícího. Kdežto Galilea: jejím centrem bylo Genezaretské jezero a kolem toho jezera vesničky a města, kde byli různí řemeslníci, obchodníci, takže to zase znamenalo takový obyčejný život, všední den. Do tohoto všedního dne, do tohoto obyčejného života přichází Boží Syn a tady začíná kázat. Proč? Protože tito lidé jsou otevření, tito lidé jsou vnímaví. A také budeme potom číst, že za Ježíšem šli tisícové zástupy. Kdežto v Judsku, kde měli všechny předpoklady proto, aby mu rozuměli, kde byla ta nejvzdělanější část národa, tam byl vlastně odmítnut. Bratři a sestry, pro Židy byla doba před narozením Mesiáše dobou lidského hříchu a Božího trestu. S okamžikem příchodu Mesiáše se to mění. Přichází doba Božího odpuštění, milosrdenství. Takhle oni to vnímali, takhle to vnímali ti obyčejní lidé, a proto šli za Ježíšem.
My už jsme o tom odpuštění slyšeli v dnešním prvním čtení. Celé to vyprávění o Jonášovi, to je podobenství. To je podobenství ve Starém zákoně. To se nestalo, ale je to podobenství o Božím odpuštění. Ninive bylo hlavní město Asýrie a Asýrie, to byla taková říše zla, říše velice výbojná, která si podrobila mnoho zemí, a říše, která je udržovala v poddanství tím, že ty obyvatele deportovala. Oni byli první, kdo tyto věci dělali v takovém velkém měřítku, kdy vzali jeden národ, celý národ, a přestěhovali ho třeba o tisíc kilometrů vedle. Jak vidíme, tato taktika deportací, udržování lidí v područí, se nezměnila za tisíciletí. A víme, že ve dvacátém století byla dovedena k takové hrůzné dokonalosti. Tady ti Asyřané vzali deset izraelských kmenů a odstěhovali je pryč. A na jejich místo usadili lidi, kteří potom dostali jméno Samařané. Těch deset kmenů se už nikdy nevrátilo z toho vyhnanství. Zůstaly pouze dva kmeny. A přesto Bůh říká: „Já jim odpustím.“ Když už ta Asýrie nebyla u moci, když už její moc opadávala a došlo na obléhání města Ninive, tak to město bylo obléháno dva roky, než ho zničili. A dokonce takhle velkému zlu Bůh říká: „Pokud oni budou litovat, já jim odpustím.“ Jinými slovy Bůh říká: „Nikdo nemá ke mně zavřenou cestu. Pokud si ji někdo nezavře sám, já mu ji nezavřu.“ Ježíš začal svoje veřejné působení slovy: „Naplnil se čas.“ Jinými slovy: „Teď je ta doba příhodná. Teď je ten správný čas.“ Ta doba je příhodná pro každého z nás. „Obraťte se.“ Co to znamená? Znamená to, že člověk má ve svém životě nějak počítat s Ježíšem, pustit ho do svého života, do své rodiny, do svého zaměstnání, do své školy, do svého podnikání, do své dílny, prostě tam, kde zrovna jsem, tam mám pustit Ježíše. Být Ježíšovým učedníkem, být skutečným křesťanem, to znamená víc než odříkávat naučené modlitby, víc než jít v neděli do kostela, víc než odebírat nějaký katolický časopis. To znamená počítat s Ježíšem.
Víte, my ve svém životě počítáme se vším možným. Počítáme s tím, co kdybych byl nemocný, co kdyby mě vykradli zloději, kdybych vyhořel nebo kdyby přišla velká voda. Ale počítáme s Ježíšem? Nebo spíš: jak moc s ním počítáme? Mně se před Vánoci stala taková věc: byl jsem ve škole – já nebudu říkat, jestli to byl chlapec nebo děvče, kdo mi řekl to, co teď uslyšíte, to je jedno – když byla ta předvánoční atmosféra, vykládali jsme si o tom, jak budeme slavit Vánoce, co všechno bude na bohoslužbách, apod. A teď jedno to dítě říká: „No, já jsem byl v kostele na podzim, a teď půjdu podruhé. To stačí.“ Tak mi moje pedagogické sebevědomí padlo kamsi dolů, ale pak jsem si uvědomil, že to dítě opakuje, co někde slyšelo, – to bylo malé dítě – že jenom reprodukuje, co převzalo od nás dospělých. Jak moc počítáme s Ježíšem? Má tam někde místo? Zůstalo mu tam nějaké místo? Bratři a sestry, Ježíš potom, co promluvil, si volí učedníky. Bůh to mohl zařídit tak, že by nás vůbec nebylo potřeba. Bůh to mohl udělat tak, že by se bez nás obešel. Ale on to dělá schválně, on říká: „Já tě potřebuju, já s tebou počítám.“ A co říkáme my? My často říkáme jeden druhému: „A já tě nechci ani vidět, já už tě mám dost, jdi pryč, s tebou já dělat nebudu, s takovým člověkem já spolupracovat nebudu.“ A Boží Syn na to říká: „A já budu. A já s ním počítám a já ho tam chci mít.“ Bratři a sestry, z každým z nás takhle Boží Syn počítá, kolem každého z nás takhle jde. Jde kolem nás v našem životě a říká: „Pojď za mnou.“ My prožíváme stejný život jako ti Galilejci, ten všední den, všední život plný starostí, které se neustále opakují. A do toho přichází Ježíš a říká: „Pojď za mnou.“ To neznamená, že by se v našem životě změnily ty starosti, ty věci, ten koloběh, ale znamená to, že se může a má změnit náš postoj k tomuto. Že to budeme vidět jinak. Že to budeme vidět z pohledu Ježíše, nejenom z pohledu tohoto světa, který pomíjí, jak to říká svatý Pavel v dnešním druhém čtení, ale že to budeme vidět z toho pohledu světa Božího, trvale, z toho pohledu, kdy Bůh říká: „Já s tebou počítám a počítám se všemi. Neodepsal jsem tebe a ty neodepisuj ty druhé.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.01.2024, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jon 3,1-5.10; 2. čtení 1 Kor 7,29-31; evangelium Mk 1,14-20;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.01.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jon 3,1-5.10; 2. čtení 1 Kor 7,29-31; evangelium Mk 1,14-20;
Bratři a sestry, Ježíšovi učedníci a vůbec všichni lidé, které Bůh povolává, jsou povoláni k tomu, aby zvěstovali slovo. Jinými slovy, aby oznamovali, aby posouvali dál tu zvěst, tu zprávu, kterou Bůh, potažmo Ježíš, Boží Syn, chce zjevit nám lidem.
V evangeliu jsme slyšeli o povolání prvních čtyřech. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.01.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jon 3,1-5.10; 2. čtení 1 Kor 7,29-31; evangelium Mk 1,14-20;
Bratři a sestry, první čtení, Kniha proroka Jonáše, je podobenství. Je to podobenství o velmi zlých lidech, kteří nejsou jmenováni. Je řečeno, kde bydleli – v Ninive. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.01.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jon 3,1-5.10; 2. čtení 1 Kor 7,29-31; evangelium Mk 1,14-20;
Bratři a sestry, my jsme slyšeli o povolání prvních učedníků už minulou neděli, bylo to z evangelia, které napsal svatý Jan. Slyšeli jsme tak taky první Ježíšova slova a vlastně se to liší a někdo by mohl říct: „Jak to? Jak je to možné, že se to liší?“ On každý z těch evangelistů klade důraz na něco jiného, a proto se to liší. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.01.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jon 3,1-5.10; 2. čtení 1 Kor 7,29-31; evangelium Mk 1,14-20;
Bratři a sestry, spis proroka Jonáše je zařazen mezi takzvaných dvanáct malých proroků a je úplně jiný než ostatní prorocké spisy, ale je to proroctví. Když čteme výroky proroků, tak často jsou to právě řazené jednotlivé výroky bez udání třeba nějakého data, bez udání kdy a kde byly proneseny. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.01.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jon 3,1-5.10; 2. čtení 1 Kor 7,29-31; evangelium Mk 1,14-20;
 |
Carpe Diem | 10:35 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 27 kb/s, 2.08 MB] |
Bratři a sestry, zamyslíme se zase nad dnešním druhým čtením. Jsou to dva verše z listu apoštola Pavla Korinťanům. Jenom pro takové jakési oživení toho, co už jsme si říkali: Korint v té době svatého Pavla bylo město, kde Julius Caesar ubytoval vysloužilé římské vojáky, takže ti obyvatelé byli takoví drsní. Více...