Rubrika Homilie

Pane, ať vidím

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.10.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,7-9; 2. čtení Žid 5,1-6; evangelium Mk 10,46-52;

Pane, ať vidím12:57
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 26 kb/s, 2.40 MB]

Bratři a sestry, dřív než se dostaneme vlastně k tomu, co Ježíš udělal a proč to udělal nebo jaký to má význam pro nás, tak bych chtěl říct na úvod pár slov o situaci, kde to Ježíš udělal. Udělal to v Jerichu, to víme, to jsme slyšeli. Jericho pro Židy je zvláštní město, protože to je brána do Izraele, do zaslíbené země, od východu. Jozue přivedl dvanáct Izraelských kmenů právě přes Jericho do této země, kterou jim Hospodin slíbil. Hlavní město byl a pořád je Jeruzalém, ale v době Ježíšově to bylo takové město strohé, kde byl chrám, pevnost a pár domů. Jeruzalém stojí na kopci, na hoře, kdežto Jericho stojí o mnoho níž, Jericho leží pod úrovní Středozemního moře. Klima je tam takové velice příznivé, příhodné a tak to město bylo velmi oblíbené a bylo takové výstavné. V této době, kdy se tam stal zázrak, o kterém jsme četli, ve městě měli velké slovo farizeové a Ježíšovi odpůrci. Tato událost, o které jsme četli, se stala těsně před Velikonocemi. Ježíš se vydává na cestu z Jericha do Jeruzaléma. Je to asi 25 kilometrů a když přišel před Jeruzalém, k Betfagea Betánii u Olivové hory, tak se tam stalo to, čemu my říkáme Ježíšův slavný vjezd do Jeruzaléma a to, co si připomínáme na květnou neděli. Tedy tato událost, uzdravení Bartimaia, se stala těsně před tím.

Ježíš se vydává, řekli bychom, na takovou svou poslední cestu zaslíbenou zemí těsně před tím, než bude trpět. A teď tam sedí nějaký žebrák. Ten žebrák podvědomě cítí, že přichází jeho chvíle, jeho obrovská šance změnit svůj život a proto křičí. Křičí: „Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou.“ A to je to, co vadilo těm, kteří byli okolo Ježíše, co vadilo Ježíšovým učedníkům, protože tam byli také farizeové. Ježíšovým učedníkům nevadí, že se ten slepec chce dostat k Ježíšovi, ale vadí jim ten titul „syn Davidův“. Pokud si vzpomínáte, tak Ježíš, když udělal nějaký zázrak, tak říká tomu uzdravenému: „Nikde to neříkej. Ne abys o tom mluvil, ale jdi a polepši se, nehřeš.“ Teď tady Ježíš přijímá tento titul, protože už jsou karty vyloženy, už jsou na stole. Ježíš tento titul přijímá a ptá se: „Co pro tebe můžu udělat?“ „Ať vidím.“

Bratři a sestry, to je ústřední poselství této neděle: „Pane, ať vidím.“ S touto prosbou na rtech bychom měli začínat každý den a každý den končit. Ať vidím sebe, ať vidím tebe, ať vidím tvou lásku. A jak je to s námi? Pod vlivem událostí asi uplynulých čtrnácti dnů, které jsem já zažil v našich obcích, ve farnosti, nebo co mi vyprávěli druzí lidé, jsem si ten obraz trošičku předělal. Vidím žebráka, který sedí třeba tady před kostelem, natahuje v ruce misku, v které má pár drobných, a dožaduje se toho, aby ti, kteří tady jdou, mu něco dali. Oni do něho vrážejí a říkají: „Nepřekážej tady. Běž odsud, ať tě nevidíme, tady zavazíš.“ On se snaží o to víc dostat nějaké drobné a nadává na všechny a na všechno a kritizuje svůj osud, rozčiluje se a říká: „Proč mě to potkalo?“ A stačilo by udělat jedno. Říct: „Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou.“

První věc, kterou jsem si v těchto dnech opět znovu uvědomil, je to, jak je lidský život křehký a zranitelný. Uvědomil jsem si to v okamžiku, kdy jsme se ve čtvrtek loučili v Chudčicích s naší sestrou Marií. Jak je ten život plný utrpení a bolesti a jak člověk musí hledat všechny síly, aby tomuhle dokázal vzdorovat. A není pomoc jinde, než u Boha.

A čím my vyplňujeme svůj život? Tím, že nastavujeme svou misku a nadáváme na všechny a na všechno. Udělali jsme ze sebe soudce těch druhých. My vidíme ty druhé: „To by neměl. To dělá špatně.“ A tak si posíláme anonymní dopisy, dáváme na sebe trestní oznámení a nejlépe až do Štrasburku, protože tady se práva nedovolám. Děláme ze sebe soudce, děláme ze sebe rozhodčí. A potom je vždycky největší legrace v tom, že ten, kdo ze sebe dělá takového velkého rozhodčího, kdo posuzuje ty druhé, tak sám dělá často chyby, které jsou evidentní a jsou školácké. Nebo co jsme se naučili dál, je to, že můžeme kopnout a plivnout do každého, do všeho. Do člověka, který jde kolem mě a který potřebuje pomoc. Nejvíc jsem si to uvědomil, když v pondělí byl v televizi pořad Fakta. Asi takzvaná „Fakta“, kde se mluvilo o matce Tereze. A teď tam byla spousta jakýchsi dohadů a skoro bych řekl i pomluv: „Dávali velké peníze do Vatikánu.“ To nejsou fakta. To je tvrzení typu „jedna paní povídala“, protože fakta by byly: „Tehdy a tehdy, tenkrát ten člověk dal tolik a tolik.“ Vatikán je stát a má státní rozpočet a to se tam eviduje. Ale takhle plivnout na člověka, který celý život se snažil pomáhat druhým, aby důstojně žili a když umírali, aby alespoň důstojně zemřeli, to je velice laciné, ale je to obraz naší společnosti. Pak se tam taky říkalo, že ona sama zemřela v nejdražší nemocnici. Zemřela v nemocnici, kam ji odvezli, když upadla do bezvědomí. Kdo z nás by neposlal svého drahého do nemocnice, protože si říkáme: „Snad je ještě šance, snad je ještě možnost.“

Bratři a sestry, toto bylo takové velice laciné, ale ukazuje to na něco, co se děje každodenně mezi námi, kdy my takhle vyslovujeme soudy a odsouzení těch druhých. Já bych se z tohoto místa chtěl omluvit za sebe i za všechny ostatní kněze, kdy jste z úst některého kněze slyšeli takové odsouzení, takové plivnutí na někoho druhého. Bohužel vím, že se to pořád ještě stává. I my jsme jenom lidé, i my se musíme modlit: „Pane, ať vidím.“ A já vás prosím, abyste nám to odpustili.

A jak to pokračuje? Bratři a sestry, pokračuje to tím, že to od nás vidí všechno naše děti a oni to do sebe sají jako houba a potom to třeba končí tím, že si sypou do jídla modrou skalici, protože oni vidí, že my když se nám to hodí, tak se dovoláváme zákonu a říkáme: „Já tě poženu k soudu, protože tys porušil zákon.“ A když se nám to nehodí, tak děláme, že žádný zákon neexistuje a třeba jako dospělí jezdíme na kole po chodníku.

Bratři a sestry, my jsme ochotní potom zjišťovat, kdo za to může. No můžeme za to my, protože si nevidíme ani na špičku nosu. Protože si neuvědomujeme důsledky svého jednání. Nechceme je vidět, je to pohodlnější. Pro toho Bartimaia by možná bylo v tu chvíli pohodlnější zůstat sedět a potom říct: „Ani ten Mesiáš si mě nevšiml.“ To začalo tím, že on začal volat: „Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou.“ A potom ho Ježíš zavolal.

Bratři a sestry, Bůh nám dal svobodnou vůli a my musíme zavolat. On není daleko, on je pár kroků, ale my musíme zavolat a bylo by obrovskou chybou, kdybychom promarnili tuhle šanci. „Pane, ať vidím.“

Když mi bylo asi šestnáct let a chodil jsem ke zpovědi k jednomu knězi, tak on mi vždycky říkal: „Modli se tohle – ať vidím.“ Byla nás celá parta a pak jsme zjistili, že nám to říkal všem. Určitě to bylo potřeba a my to potřebujeme slyšet všichni, abychom se pohnuli kupředu. Abychom viděli dobro a krásu. Abychom viděli, co nám Bůh dává a co nám nabízí. Abychom viděli dobro, které můžeme udělat. Náš problém třeba často není v tom, že bychom dělali přímo nějaké zlo, ale náš problém je v tom, že nemáme odvahu dělat dost dobra, že se bojíme. Tak jako ti kolem Ježíše: „Buď zticha, neříkej to. Zas budou problémy, budou zase na nás ukazovat.“ A on ještě tím víc volal: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou.“

Bratři a sestry, prosme za to skutečně každý den, abychom nepromarnili to, co nám Bůh dává. Abychom se zvedli a třeba tápali, třeba po čtyřech šli za tím Ježíšem, za tím, který nám může pomoct k tomu, abychom se posunuli, abychom posunuli svoje lidské vztahy k lepšímu. Nebo potom co? Zůstaneme sedět se svou miskou pár drobných a budeme si říkat jak je nám ukřivděno, jak do nás všichni kopou a nikdo nás nemá rád. Byla by to obrovská chyba a obrovská škoda. Náš spasitel a ten, kdo nám může dát zrak, jde kolem nás. Jde kolem nás a vlastně čeká na to, že my zavoláme: „Pane, ať vidím. Ať vidím tebe, ať vidím sebe, ať vidím ty kolem mne a Pane, ať je vidím v lásce." Amen.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Měj odvahu, volá tě!

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.10.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,7-9; 2. čtení Žid 5,1-6; evangelium Mk 10,46-52;

Měj odvahu, volá tě!10:33

Bratři a sestry, svatý Marek líčí, jak Ježíš jde do Jeruzaléma. Jde z Galileje do Jeruzaléma, aby tam oslavil Velikonoce a aby tam vlastně vykonal tu oběť, kdy se nechá přibýt na kříž, zemře a vstane z mrtvých. A posledním zastavením před tím, než přijde ten slavný vjezd, jak si to připomínáme vždycky na Květnou neděli, tak je Jericho.    Více...


Co chceš, abych pro tebe udělal?

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.10.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,7-9; 2. čtení Žid 5,1-6; evangelium Mk 10,46-52;

Co chceš, abych pro tebe udělal?10:14
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.23 MB]

Bratři a sestry, událost, o které jsme teď četli, se stala těsně jeden nebo maximálně dva dny před Ježíšovým vjezdem do Jeruzaléma. My bychom řekli jeden dva dny před tím, co my nazýváme Květnou nedělí.    Více...


Rozpoznáváš v Ježíšovi svého zachránce?

P. Pavel Hertl, SDB
25.10.2015
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,7-9; 2. čtení Žid 5,1-6; evangelium Mk 10,46-52;

Rozpoznáváš v Ježíšovi svého zachránce?11:19
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.12 MB]

Radostná Boží zvěst ať nás osvobodí od hříchu.

Timájův syn Bartimaios. Je to vlastně dvakrát řečené totéž, bratři a sestry. Dětem popřejem, ať mají v sakristii hezkou bohoslužbu slova, ať se jim tam líbí a my se zamyslíme nad Božím slovem, které k nám dnes promlouvá.    Více...


Bůh vás přivede zpátky

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.10.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,7-9; 2. čtení Žid 5,1-6; evangelium Mk 10,46-52;

Bůh vás přivede zpátky11:47
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.55 MB]

Bratři a sestry, dnešní texty jsou plné pěkných myšlenek. Ať už to úsilí Bartimaia, který chce zpět získat zrak, anebo i (nám to třeba připadá zvláštní) svoboda, kterou mu Ježíš dává. Ježíš se ptá: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ My bychom řekli: „Přece to je zbytečné.    Více...


Vrátí se domů zbytky Izraele

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.10.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,7-9; 2. čtení Žid 5,1-6; evangelium Mk 10,46-52;

Vrátí se domů zbytky Izraele14:33
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.33 MB]

Bratři a sestry, když bych vám položil pro začátek dvě otázky: co v uplynulém týdnu vám udělalo radost, možná byste chvilku přemýšleli a hledali, a kdybych se zeptal, co vám způsobilo starosti, co vám nějakým způsobem nějak znepříjemnilo život, troufám si říct, že ta odpověď by byla rychlejší, že hned by nás něco napadlo.    Více...


Nejvyšší stavitel mostů

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.10.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,7-9; 2. čtení Žid 5,1-6; evangelium Mk 10,46-52;

Nejvyšší stavitel mostů9:52
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 30 kb/s, 2.19 MB]

Bratři a sestry, už minulou neděli se čtení z listu Židům dostalo k takovému myšlenkovému jádru toho celého listu, a sice čteme o tom, že Ježíš Kristus je velekněz. A teď autor toho listu vysvětluje, co tím chce říci, vysvětluje souvislosti a můžeme říct, že to bere velmi zeširoka.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.