Rubrika
HomilieBezpečí, pokoj a stabilita ve svobodě a v radosti
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.05.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 15,1-2.22-29; ž. Žl 67; 2. čt. Zj 21,10-14.22-23; evang. Jan 14,23-29;
Bratři a sestry, dnešní evangelium nás zavádí do Večeřadla, a vlastně Ježíš se loučí s učedníky. Ale už je tam naznačená ta doba církve, tedy Ježíšovo nanebevstoupení, a potom seslání Ducha svatého. A je tam zmíněn jeden ze základních darů Ducha svatého – pokoj. Pokoj, který může dát jenom on. Pokoj, kterému říkáme pokoj Boží.
Tedy Ježíš připravuje svoje učedníky na to, že budou muset převzít plnou odpovědnost za Ježíšovo dílo. Že tedy v tom budou pokračovat, že budou pokračovat v tom, čemu se říká církev. A tedy prvním a základním znakem působení Ducha svatého je pokoj.
V prvním čtení jsme slyšeli o situaci, kdy dochází k jakémusi třídění. A bude potřeba rozhodnout. Někteří lidé přišli z Judska do Antiochie a poučovali bratry: „Nedáte-li se podle Mojžíšského zákona obřezat…“ Nejde jenom o tento jeden úkon, ale jde o celou tu soustavu Mojžíšského zákona. Tito lidé, neměli bychom je podceňovat nebo neměli bychom se nad nimi ušklíbat, pro tyto lidi to byly hodnoty, na kterých stál celý jejich život. A teď oni se dostávají do nejistoty. Máme to všechno hodit za hlavu a žít jinak? Nebo se máme snažit pro tyto hodnoty získat i ty, kteří nově přicházejí?
Ze začátku vlastně i Římané a někteří pohané se na to dívali tak, že vlastně křesťané jsou určitá odštěpenecká odnož židovství. Protože všechno to byli Izraelité, a tedy nebylo jasné, že tady vzniklo vlastně něco úplně nového.
Naopak svatý Pavel a Barnabáš hájí, že pro tyto nově příchozí je velmi obtížné přijmout tyto kulturní tradice a přijmout tento celý náboženský systém, a že nikde Ježíš neříká, že by tomu tak mělo být. Ježíš před svým odchodem říká: „Jděte, učte, křtěte. Učte, v čem jsem já vyučil vás.“
Tedy byla to otázka velmi závažná a nebylo jednoduché ji rozhodnout. A tak bylo rozhodnuto, že tedy vlastně půjdou do Jeruzaléma. Co je zajímavé, tak aby se šlo do Jeruzaléma a tam to rozhodli apoštolové, o to stáli především ti bratři, kteří přišli z Judska. Oni chtěli nějakým způsobem to vyřešit.
O tom, jak tedy přišli do Jeruzaléma, Pavel, Barnabáš, tak to jsme vynechali. A teď taky bylo vynecháno rokování toho jeruzalémského apoštolského sněmu, a slyšeli jsme už samotný závěr: Apoštolové, starší s celou církví rozhodli, že ze svého středu vyberou několik mužů a pošlou je zpátky. Tedy zase i ústředí té církve vlastně v tuto chvíli posílá sice dopis, ale posílá také člověka. Člověka, který to vlastně vysvětlí, člověka, který pomůže, aby to nebylo jen nějaké úřední psaní.
Poslali toto psaní. Apoštolové, starší, posílají bratrský pozdrav bratrům. V řeckém originále ten pozdrav je řečený: Chairéte! Radujte se! A stejně tak na konci toho dopisu, český závěr, buďte zdrávi, tak jak to známe z našich dopisů, ale řecky je opět Chairéte, radujte se.
A tady jsme vlastně u druhého znaku a daru Ducha svatého, a to je radost. Pokoj a radost. Vlastně má zavládnout znovu pokoj a máme se radovat. To je smyslem, to je cílem. Má být obnovena stabilita.
Ostatně právě o tomto mluví dnešní druhé čtení. Ono to vypadá, že je to úplně o něčem jiném, že je to vize nebeského Jeruzaléma. Je to vize města, které je líčeno jako velmi pravidelné. To znamená, je zde jakýsi řád. Je to místo, které poskytuje bezpečí, všechny ty hradby, brány. Ale ty brány jsou neustále otevřené. A co je zajímavé, tak v tom vidění se mluví o tom, že lidé přicházejí. Ne, že odcházejí ven, ale že přicházejí. Že člověk má právě možnost, aby přišel a načerpal ten pocit bezpečí. S tím jde ruku v ruce pocit pokoje. A tedy toto nabízí Bůh.
A tak tedy apoštolové a starší vlastně pod vedením Ducha svatého rozhodli, že je třeba zachovat svobodu evangelia. Tedy zůstaneme u toho, co nás učil Pán Ježíš.
Vlastně ze Starého zákona, Ježíš o něm mluví, že nepřišel zrušit ani jedinou čárku, tak pro nás je především důležité to, čemu říkáme Desatero Božích přikázání. Ale celý ten kulturní systém a ten systém předpisů, v jakých byla žita víra Izraele, ten už se do Nového zákona nepřenesl, do doby církve. Nicméně pořád je tady to, že Nový zákon vyrůstá ze Starého. A to naznačuje zase to dnešní druhé čtení. Protože se tam mluví o tom, že jsou tam napsána jména dvanácti kmenů Izraele. Ty jsou na těch hradbách. A potom na základních kamenech jsou napsána jména dvanácti Beránkových apoštolů. Tedy znovu naznačena právě ta jednota. To, že jedno bez druhého nemůže být, a jedno z druhého vychází a jedno s druhým souvisí.
Takže vlastně cílem snažení té první církve bylo obnovit bezpečí, pokoj, stabilitu. Ale ve svobodě a v radosti.
Nakonec tam zaznívají taková ponaučení, co měli dělat. My si říkáme, proč to tam má být? Kromě těchto nutných věcí, vyvarovat se toho, co bylo obětováno modlám.
Masa z udušených zvířat. Jedná se o to, aby ti lidé spolu mohli stolovat. Aby ti lidé spolu mohli normálně fungovat vedle sebe. Šlo o to, že tím masem obětovaným modlám se vzdávala pocta těm modlám. A třeba pro ty pohany by to mohlo být znamením: Aha, ti křesťané to mají pomíchané, oni tomu nerozumí. Ne.
A druhá věc, ta je ve vztahu k Izraelitům. Maso z udušených zvířat. Požít maso takovéhoto původu je pro Izraelitu naprosto vyloučené. Tedy jde o to, znovu chtějí nastolit pokoj a chtějí vyjít vstříc, kam až je to možné, kam až můžeme jít, abychom se s těmi druhými setkali, abychom s nimi zažili a udrželi společenství.
A tak tedy, bratři a sestry, protože v týdnu začne novéna, kdy budeme prosit o dary Ducha svatého, tak především prosme o dar pokoje a o dar radosti.
A nám všem přeji, abychom všechny tyto dary Ducha svatého ve svém životě zažívali co nejčastěji.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.05.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 15,1-2.22-29; ž. Žl 67; 2. čt. Zj 21,10-14.22-23; evang. Jan 14,23-29;
 |
Jak dál? | 10:40 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.23 MB] |
Texty, které jsme před chvílí slyšeli, na první pohled působí nesourodě, a přece se tam dá najít jedna společná myšlenka. Tu myšlenku je možné vyjádřit otázkou: Jak dál? Jak se zachovat? Nebo ještě i nějak jinak.
Evangelium je z okamžiku Poslední večeře, je to část takzvané velekněžské modlitby, a apoštolové ještě nevědí, možná tuší, ale rozhodně nevědí, že něco končí, že tady dojde k nějakému velkému předělu a že si budou muset klást právě tu otázku, jak dál, jak uchovat učení Pána, Mistra. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.05.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 15,1-2.22-29; ž. Žl 67; 2. čt. Zj 21,10-14.22-23; evang. Jan 14,23-29;
Bratři a sestry, v prvním čtení jsme slyšeli opravdu zásadní zprávu, zásadní text o tom, jak vznikla, můžeme říci, rozepře mezi Pavlem, Barnabášem a některými dalšími židy, kteří se obrátili ke křesťanství, a jak se to potom celé řešilo. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.05.2007, kostel Nejsvětější Trojice v Lažánkách
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 15,1-2.22-29; ž. Žl 67; 2. čt. Zj 21,10-14.22-23; evang. Jan 14,23-29;
Bratři a sestry, dnešní úryvek z knihy Zjevení mluví zase o nebi. Mluvit o nebi, to není vůbec jednoduché, protože nebe je něco, na co se těšíme, na co čekáme, co si nějakým způsobem každý z nás představuje, ale je to něco, co přesahuje naše myšlení, naše chápání, přesahuje to pojmy, přesahuje to slova, kterými se dorozumíváme, a tak vždycky to našem mluvení o nebi nebo všechny ty obrazy o nebi mají svoje limity, vždycky to bude nedokonalé. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.05.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 15,1-2.22-29; ž. Žl 67; 2. čt. Zj 21,10-14.22-23; evang. Jan 14,23-29;
Bratři a sestry, vrátíme se dnes k prvnímu čtení. To, o čem jsme tam slyšeli, bylo vlastně o zasedání prvního koncilu. V církevních dějinách tento první koncil bývá nazýván apoštolským sněmem, protože ti, kdo na něm rozhodovali, kdo tam měli hlavní slovo, bylo dvanáct apoštolů. Více...