Rubrika
HomilieBůh milostivý a milosrdný, shovívavý, velmi laskavý a věrný
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.06.2017 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, jak jsem říkal, dnešní svátek nám připomíná způsob existence Boha. Je to vztah. To je základní myšlenka, základní poselství tohoto svátku. Je to vztah, který je otevřený. Jednak jsou to vztahy mezi těmi třemi osobami, ale dnešní slavnost nám chce připomenout, že Bůh nás touží vtáhnout právě do těchto vztahů. Mluvily o tom všechny ty texty. A tato myšlenka bývá velmi často vyjádřena v okamžiku, kdy je nějak zpodobněna Nejsvětější Trojice, hlavně na obrazech, kde je Otec, proti němu Syn, mezi nimi se nějak vznáší holubice jako Duch svatý, jeho zpodobnění, a mezi tím Otcem a Synem je Zeměkoule, vlastně celý svět.
Bůh do těch vztahů, kterými žije, touží vtáhnout i celé stvoření. Nechce být izolován. Bůh nestaví žádnou bariéru, naopak právě on je ten, kdo ty bariéry odbourává. Je to člověk, který staví ty bariéry. O tom vlastně mluvilo evangelium. My často mluvíme o tom, že Bůh někoho odsoudí a podobně. Je to člověk, který když se izoluje, když si postaví tu bariéru, když řekne to ne, když se dá na cestu zla, tak je to člověk, který už sám sebe odsoudil.
Druhé čtení z listu Korinťanům, na jeho konci byl ten pozdrav, který se používá velmi často při mši svaté. Málokdo ví o tom nebo si vybavuje, že je to právě z listu Korinťanům. To jsme v době, kdy vznikala evangelia, ještě možná o něco dřív, a autorem tohoto pozdravu je svatý Pavel, žádný teolog. Jsou tam vyjmenovány všechny tři božské osoby, a právě jde tam o to zachycení těchto osob v tomto vztahu.
A řekl bych, nejvýrazněji o tomto vypráví dnešní první čtení, i když se tu ještě nic nemluví právě o tom, že Bůh je jediné bytí ve třech osobách. Mluví se tady o jediném Bohu, o Hospodinu. Ale je tady velmi výrazně zachycen ten akcent, že Bůh nás chce vtáhnout do těch vztahů, kterými žije on.
„Mojžíš časně ráno vstal a vystoupil na horu Sinaj.“ Možná si říkáte, to už jsme někde slyšeli, to už známe. Ano, to není to vyprávění z druhé knihy Mojžíšovy, to první. Toto už je to druhé. Mojžíš jde na horu Sinaj podruhé, je to druhý pokus. Ten první nevyšel. Ne že by to Bůh zkazil, ale zkazili to lidé. Zkazili to ti Izraelité, kteří měli čekat pod horou Sinaj, a nebyli trpěliví a nevydrželi čekat, než se Mojžíš vrátí. Řekli bychom, při té první události dostává Mojžíš i desky od Boha. Ale když se vrací dolů a vidí, že si udělali to Zlaté tele, že kolem něho tancují, tak Písmo svaté říká, že Mojžíš ty desky dole pod tou horou roztřískal. Protože oni pohrdli tou Boží smlouvou a Bůh by mohl říct: „Tak já končím.“ Jo, vy jste to zkazili, Mojžíš byl v tu chvíli možná příliš zbrklý, oni byli nedočkaví, netrpěliví, nevydrželi čekat, žádná smlouva nebude.
Bůh dává druhou šanci. Dává druhou, dává desátou, dává stou, milióntou. Bůh je ten, který nám stále dává novou a novou šanci. Dokud žijeme na tomto světě, vlastně každý den je nová šance, jak do těchto vztahů vstoupit.
Tak tedy Mojžíš vystupuje podruhé na horu Sinaj. Už si s sebou nese desky. Už to není tak, že by to měli naservírované, jak se říká, na stříbrném podnosu. Musí pro to něco udělat. I my musíme každý den pro to něco udělat. Ty těžké desky, které Mojžíš nese nahoru na ten kopec, symbolizují tu naši námahu, to co my do toho musíme vložit, ten náš díl.
„Mojžíš se postavil, vzýval Hospodinovo jméno, potom Hospodin prošel kolem něho a zvolal.“ Tento text, který následuje: „Hospodin, Hospodin, Bůh milostivý a milosrdný, shovívavý, velmi laskavý a věrný,“ tento text je jednak velmi krásný, a v hebrejském originále je možné ho číst tak, že prošel Hospodin a zvolal, ale je možné ho číst tak, že to zvolal Mojžíš. Je to něco, co se nedá přeložit. A to kouzlo je právě tady v tom, kdo zvolal. Jestliže to zvolal Hospodin, tak je to jeho vyznání. On o sobě říká: „Jsem milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný.“ Jsou to krásné vlastnosti, ale navíc to jsou vztahové vlastnosti. To jsou vlastnosti, které mají smysl ve vztahu k někomu.
Věrnost, laskavost, ta se vždycky ukáže vůči někomu. Člověk sám vůči sobě, aby byl laskavý? Taky, ale to je zvrácené. Toto se projeví v okamžiku, kdy mám vedle sebe někoho. Bůh žije pro někoho.
Občas se setkáváme s lidmi, kteří žijí pro něco. Žít pro něco není úplně dobře. Žít pro svou práci, to není dobře. Žít pro někoho. Jestliže ta práce má smysl pro druhé lidi, potom je to v pořádku. Jsme povoláni, abychom žili pro někoho, ve vztahu k někomu. A toto říká i Bůh. Říká: „K tomu jsem tě povolal. Protože já takhle žiji, a já chci, abys žil takhle podobně jako já.“
Jestliže tu větu zvolal Mojžíš, tak říká: „Ano, Bože, ty jsi milosrdný, milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný.“ Milosrdenství a milostivost si nesmíme vykládat jako slabost, jako nějakou neschopnost nebo něco takového. Ne, je to výraz velkorysosti a výraz dobroty.
V čem je právě to kouzlo nebo krása toho textu, jestliže zvolal Hospodin, a jestliže zvolal Mojžíš? Jestliže zvolali oba a zvolali to stejné, tak to znamená, že našli to, čemu říkáme společná řeč, společný jazyk. A to je to, o co v tomto svátku běží, abychom hledali společnou řeč, společný jazyk.
Mojžíš potom dál vlastně mluví o chybách: „Je to lid tvrdé šíje.“ Mojžíš si je dobře vědom toho, že tam je podruhé a že tu smlouvu bude potřeba obnovovat ještě mnohokrát, ale Bůh k tomu říká, ano.
„Ať je Bůh mezi námi, a přijmi nás jako dědictví.“ Co je to dědictví? No, to je něco, co člověk získá. Může to být, dům se dá zdědit, dá se zdědit konto v bance, ale dají se zdědit taky dluhy. V lidské společnosti toto člověk může odmítnout, dědictví, které jde do mínusu. A právě toto má na mysli Mojžíš, když říká Bohu: „Bože, prosím tě, přijmi nás s tím, co umíme, a přijmi nás s tím, co neumíme. Přijmi nás v tom, v čem jsme dobří, a přijmi nás v tom, co nám nejde, v tom, co kazíme.“
Bratři a sestry, a Bůh na to Izraelitům řekl: „Ano,“ a v Ježíši Kristu toto zopakoval. Mějme toto na paměti, děkujme za to a snažme se najít společnou řeč. Tak naplníme smysl dnešní slavnosti.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.06.2022 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Př 8,22-31; ž. Žl 8; 2. čt. Řím 5,1-5; evang. Jan 16,12-15;
Prožíváme slavnost Nejsvětější Trojice. V Lažánkách při té mši o půl jedenácté půjdou k prvnímu svatému přijímání tři děti, a tak jsem si nachystal zase několik příběhů. A tak když jsem si je nachystal pro ně, tak je řeknu i vám. Ony se víc teda vztahují ke svatému přijímání, ale letos tady nebude. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.06.2019 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Př 8,22-31; ž. Žl 8; 2. čt. Řím 5,1-5; evang. Jan 16,12-15;
Bratři a sestry, když přemýšlíme o Nejsvětější Trojici, tak ta nejčastější odpověď je: „To je tajemství.“ Tedy to znamená, že nejsme schopni svým rozumem, jak se říká, úplně tomu celému přijít na kloub. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.05.2016 - neděle
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Př 8,22-31; ž. Žl 8; 2. čt. Řím 5,1-5; evang. Jan 16,12-15;
Bratři a sestry, dnes slavíme úplně jiný druh slavnosti, než jsme slavili doteď. Od Vánoc do Velikonoc všechno, co jsme si připomínali, tak se stalo na nějakém místě v nějakém čase. Bylo možné říct: „To se stalo tam a tam, byl tam Ježíš, byli tam učedníci, víme nebo nevíme to místo, kde to bylo, známe nebo dokážeme nebo naopak nedokážeme přesně určit čas. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.05.2013 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Př 8,22-31; ž. Žl 8; 2. čt. Řím 5,1-5; evang. Jan 16,12-15;
Bratři a sestry, dnes v žalmu zaznělo: „Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi.“ A teď ten žalmista pokračoval: „Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc, hvězdy, které jsi stvořil. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.05.2010 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Př 8,22-31; ž. Žl 8; 2. čt. Řím 5,1-5; evang. Jan 16,12-15;
Bratři a sestry, dnes neslavíme nějakou konkrétní událost z dějin spásy, ale slavíme, připomínáme si Boží existenci, základ Boží existence a je to pro nás těžké si to představit. Představit si nějakou konkrétní událost, to není celkem problém. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.06.2007 - neděle , kostel Nejsvětější Trojice v Lažánkách
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Př 8,22-31; ž. Žl 8; 2. čt. Řím 5,1-5; evang. Jan 16,12-15;
Bratři a sestry, dnešní slavnost Nejsvětější Trojice má dva rozměry: takový, řekněme, rozměr teoretický k zamyšlení, k zastavení se, a potom rozměr praktický pro život, jak jednat v životě. Více...