Rubrika
HomilieAť jde Pán uprostřed nás
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.06.2011 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, dnes si připomínáme Boží vlastnost, způsob jeho existence. Je to pro nás obtížně pochopitelné, a proto si musíme pomoci tím, že z Písma svatého vytahujeme ať už slova, ale hlavně události, ze kterých vidíme, jakým způsobem žije, existuje, ale také jedná náš Bůh.
První událost, kterou nám představuje dnešní liturgie, je setkání Boha s Mojžíšem. Je to už druhé setkání ohledně Desatera. Při tom prvním setkání Bůh udělal desky a napsal na ně to, čemu my říkáme Desatero přikázání, Zákon nebo Smlouvu, a dal je Mojžíšovi. Mojžíš se vrátí do tábora k Izraelitům a najde Izraelity, jak tančí kolem Zlatého telete. Písmo doslova říká, že Mojžíš desky vzteky roztřískal.
Někdo by řekl: „Propásli jste jedinečnou příležitost vašeho života a máte smůlu.“ Ne. Bůh znovu volá Mojžíše. Mojžíš vystupuje na horu, jak mu přikázal Hospodin, ale musí mít teď dvě desky už on, a Bůh na ně napíše svůj Zákon, svoji Smlouvu. Ale tady z toho vystupuje do popředí pro nás velmi důležitá Boží vlastnost: je ochotný s námi začínat znovu a znovu. Je ochotný s námi spolupracovat přes naše chyby.
Potom tady v tomto úryvku vidíme, že Mojžíš zastupuje všechen lid. On je jediný, kdo se setká s Bohem, a Mojžíš by si na tom mohl vybudovat svoji kariéru, svoje postavení, že by řekl: „Já tam budu chodit, já vám to vždycky vyřídím, já jsem něco zvláštního,“ ale Mojžíš prosí Boha a říká: „Jestli tedy máš v nás zalíbení, jestliže jsem u tebe nalezl milost, ať jde Pán uprostřed nás.“ Neříká nad námi, za námi, s námi, ale uprostřed nás. Ten výraz uprostřed nás znamená takové sjednocení. Znamená to jakési splynutí. Už nebudeme my a nebude Bůh – nějaké dvě strany, ale „uprostřed nás“. Chceme, aby on byl s námi a my s ním. Mojžíš se tady ukazuje jako velký přímluvce, jako ten, kdo v tuto chvíli nemyslí na sebe, ale na lid, který vlastně zastupuje.
„Pane, odpusť naši vinu i náš hřích a přijmi nás i jako dědictví.“ Pro Izraelity, když někdo někoho pozval k jídlu, tak to byla událost. To nebylo jen něco, ale to znamenalo mnohé. To znamenalo, že říká tomu druhému: „Já si tě vážím, já s tebou počítám.“ A proto Mojžíš říká, ať jde uprostřed nás, ať k sobě patříme. A ten lidský způsob, jak k sobě patřit co nejúžeji, je vyjádřen tím, že jeden člověk po druhém něco zdědí, dostane od něho.
Co si přeje Mojžíš, abychom my dostali od Boha? Právě tyto vlastnosti, ten způsob toho bytí, kdy jedna osoba jedná v zájmu těch druhých osob, kdy ty osoby jednají v souladu a jednají v harmonii. My jako lidé často zápasíme s tím, že naše vztahy nejsou vůbec harmonické, že často je to velmi protichůdné.
V dnešním evangeliu Ježíš vysvětluje Nikodémovi, proč přišel, proč byl poslán. Ježíš říká: „Byl jsem poslán.“ Při své velikosti, že je to Boží Syn, tak říká: „Já někoho poslouchám. Nade mnou je Otec.“ A Ježíš zjevuje další velmi důležitou Boží vlastnost: „Byl jsem poslán, abych zprostředkoval odpuštění. Ale už to nebude tak, že to bude automaticky, ale každý člověk o to musí požádat. I vy se musíte zapojit.“ Bůh nechce, abychom byli jenom diváky, ale chce, abychom byli herci, abychom byli aktivní.
Jak jsem říkal, celé je to dost těžko uchopitelné. Našel jsem k tomu jeden příběh, snad to aspoň trošku vysvětlí. Vypráví o tom, jak do posluchárny přišel jeden vysokoškolský profesor, donesl si v tašce různé věci a na začátku hodiny je mlčky začal stavět na stůl. Nejdřív vytáhl velkou sklenici. Postavil ji na stůl a potom pokračoval pořád mlčky a dával do té sklenice kameny. Když naskládal do té sklenice všechny ty kameny, které měl, sklenice byla plná až po vršek, tak poprvé promluvil a zeptal se těch posluchačů a říká: „Myslíte, že je sklenice plná?“ Podívali se na sklenici a řekli: „Ano, je plná.“
Znovu sáhl do své tašky a vytáhl takový malý kbelík, v něm měl oblázky a nasypal do sklenice oblázky. Oblázky vyplnily mezery mezi těmi velkými kameny. Trochu tím zaštěrchal, aby se to usadilo, a znovu se zeptal studentů: „Myslíte, že teď je sklenice plná?“ Někteří se smáli, někteří zrozpačitěli, ale většinou se shodli na tom: „Ano, teď je sklenice plná.“
A profesor sáhl do tašky naposledy a vytáhl z ní jiný kbelík, v něm měl písek a nasypal do té sklenice písek a písek vyplnil i ty nejmenší mezery. Profesor jim říká: „Představte si, že ta sklenice a to, co je uvnitř ní, že to je život každého z nás. Ty kameny, to jsou lidé, to je můj manžel, moje manželka, moje děti, moje rodina, příbuzní, přátelé, ti, kteří se mnou zůstanou, na které se mohu spolehnout. Když bych přišel o všechno, tak ti, kteří budou kolem mě a kteří mě podrží.
Oblázky, to jsou další skutečnosti v našem životě – moje práce, můj dům a tady třeba moje povinnosti, všechno to, co v životě udělat musím.
A ten písek? To jsou maličkosti. To jsou maličkosti, které vyplňují zbytek. Ale mohlo by se stát, že by někdo naplnil svůj život těmi maličkostmi – pískem. A když by někdo naplnil tu sklenici nejdříve pískem, tak už by se do ní nevešly ani velké kameny, ani oblázky, a to by byla chyba, protože z písku se toho moc vystavět nedá. Staví se na kamenech, větších či menších, ale na písku ne.
A tak ten profesor se jim snažil vysvětlit, aby pečovali o to, co ten život drží pohromadě, co ho nese. Především o ty lidi, o ty vztahy, ale také o ty činnosti, které někdy se nám zdají nedůležité, někdy se nám zdají, že nás to otravuje. Ten profesor potom jmenoval a říkal, co považuje za ty oblázky a za ty činnosti, které je potřeba udělat. Říkal třeba: „Mluvte se svými rodiči. Mluvte se svou manželkou, se svým manželem. Nebojte se hrát si se svými dětmi. Nebojte se jít na výlet, nepovažujte to za ztracený čas. Nepokládejte za zbytečné někoho obdarovat něčím pěkným,“ ale říká: „Dopřejte si i ten správný čas sami na sebe, abyste si odpočinuli, abyste nebyli na všechny nevrlí, uštvaní a podobně.“
Bratři a sestry, a toto v mnohem dokonalejší podobě nám připomíná slavnost Nejsvětější Trojice. Prosme za to a modleme se: „Bože, ty, který žiješ život v plnosti, pomáhej mi, abych já tě aspoň částečně, aspoň z malé míry dokázal, dokázala napodobit.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.06.2022 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Př 8,22-31; ž. Žl 8; 2. čt. Řím 5,1-5; evang. Jan 16,12-15;
Prožíváme slavnost Nejsvětější Trojice. V Lažánkách při té mši o půl jedenácté půjdou k prvnímu svatému přijímání tři děti, a tak jsem si nachystal zase několik příběhů. A tak když jsem si je nachystal pro ně, tak je řeknu i vám. Ony se víc teda vztahují ke svatému přijímání, ale letos tady nebude. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.06.2019 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Př 8,22-31; ž. Žl 8; 2. čt. Řím 5,1-5; evang. Jan 16,12-15;
Bratři a sestry, když přemýšlíme o Nejsvětější Trojici, tak ta nejčastější odpověď je: „To je tajemství.“ Tedy to znamená, že nejsme schopni svým rozumem, jak se říká, úplně tomu celému přijít na kloub. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.05.2016 - neděle
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Př 8,22-31; ž. Žl 8; 2. čt. Řím 5,1-5; evang. Jan 16,12-15;
Bratři a sestry, dnes slavíme úplně jiný druh slavnosti, než jsme slavili doteď. Od Vánoc do Velikonoc všechno, co jsme si připomínali, tak se stalo na nějakém místě v nějakém čase. Bylo možné říct: „To se stalo tam a tam, byl tam Ježíš, byli tam učedníci, víme nebo nevíme to místo, kde to bylo, známe nebo dokážeme nebo naopak nedokážeme přesně určit čas. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.05.2013 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Př 8,22-31; ž. Žl 8; 2. čt. Řím 5,1-5; evang. Jan 16,12-15;
Bratři a sestry, dnes v žalmu zaznělo: „Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi.“ A teď ten žalmista pokračoval: „Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc, hvězdy, které jsi stvořil. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.05.2010 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Př 8,22-31; ž. Žl 8; 2. čt. Řím 5,1-5; evang. Jan 16,12-15;
Bratři a sestry, dnes neslavíme nějakou konkrétní událost z dějin spásy, ale slavíme, připomínáme si Boží existenci, základ Boží existence a je to pro nás těžké si to představit. Představit si nějakou konkrétní událost, to není celkem problém. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.06.2007 - neděle , kostel Nejsvětější Trojice v Lažánkách
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Př 8,22-31; ž. Žl 8; 2. čt. Řím 5,1-5; evang. Jan 16,12-15;
Bratři a sestry, dnešní slavnost Nejsvětější Trojice má dva rozměry: takový, řekněme, rozměr teoretický k zamyšlení, k zastavení se, a potom rozměr praktický pro život, jak jednat v životě. Více...