Svědek Boží

Několik slov na povzbuzení pro vás všechny, pro všechny zde přítomné a hlavně pro ty, kteří přistoupí v neděli a přijmou svátost biřmování. Jistě věnujete tomuto tématu pozornost, tak jako bývá vždycky ve zvyku před slavností biřmování. Každá farnost má určité své zvyky, kněží také – někteří to probírají svým originálním způsobem – a nepochybuji o tom, že vy všichni se těšíte na ten den. U vás to bude v neděli, u nás v Mikulově to bude v sobotu, den před tím, šestého. A já pochopitelně s těmi mladšími už jsem se připravoval celý rok, ale přistoupila i řada starších; u vás je to také známo, biřmování má mimořádný význam pro každého člověka. I pro nejstarší. Právě naopak, vy to jistě víte, kdyby se stalo a kněz uděloval svátost nemocných a zjistil, že ten, komu ji uděluje, ještě nepřijal svátost biřmování, má právo mu ji udělit. Proč, přemýšlejte sami. Protože v každém okamžiku života má význam síla Ducha svatého, a je pochopitelné, že v tom okamžiku posledním nebo rozhodujícím, právě proto, poněvadž ty fyzické síly už docházejí, je potřeba, abychom měli tu sílu duchovní. Já bych vám jenom všem chtěl připomenout jednu myšlenku, nebo jedno slovo, které v liturgii svátosti biřmování najdete. Jenom dávejte pozor, dokonce je tam ne jednou, ale několikrát. A je to trošku nezvyklá otázka, kterou vám dám. Možná, že na ni odpovíte hned pohotově. Já nechci tuto odpověď, jenom sami zdali to dovedete. Ta otázka by zněla: Jsou tři svátosti z těch sedmi svátostí, kdy kromě milosti Boží přijímáme ještě zvláštní nezrušitelné znamení. Které jsou ty tři svátosti? To myslím, víte. Vědí to i naši biřmovanci. Křest, biřmování a svátost svěcení kněžstva. Kdybych se vás zeptal, jaké znamení přijímá každý člověk, který je pokřtěn? Mohli byste odpovědět: znamení křesťana. A řekni mně, co to je? K čemu je to znamení, kde je podstata? Stáváme se křtem dětmi Božími. Proto také na roušce křestní bývá někdy nápis: Jsem dítě Boží. U toho je ještě připomenuto datum, nebo i někdy další zajímavosti z křestního dne. V čem je to zvláštní znamení u svátosti kněžství, to je vám také asi známo. To je znamení kněze. Víte, že svátost má několik stupňů, prvním stupněm, velmi důležitým, ale skutečně kněžským stupněm, je jáhenství. Pak je kněžství, v tom vlastním slova smyslu, a konečně třetím stupněm je znak biskupa, biskupství. Ale teď, jak to je s tou svátostí biřmování? Tam také dostáváme znamení; vy kteří znáte starší katechismus, tak to možná si pamatujete, že se říkalo: je to znamení bojovníka – v dobrém slova smyslu. Právě proto ve starém ritu biřmovacím, teď se to sice nepoužívá, ti starší to ví, biskup, když udělil biřmování, tak také dal takovou mírnou jakoby ránu [přes ústa], ne velkou ránu, ale takový úder. To znamená: přijal jsi tuto svátost, musíš být statečný, ty musíš být bojovníkem. A myslím, že můžeme to také dnes použít, ale zní to tak trošku jakoby militantně. Jiné slovo, které je ještě lepší – totiž v obřadech biřmování slovo bojovník není, možná v nějakém to úvodu, ale přímo v tom textu ne – ale je tam slovo svědek. „Vy budete mými svědky, vy přijmete Ducha svatého a budete svědčit o mně.“ A všude, nejenom tam, kde vás přijmou, ale i tam, kde na vás se budou mračit. A nebo, kde nenajdete otevřené srdce. Vydávat svědectví. Můžeme říct, to nezrušitelné znamení je znamení svědka „Budete mi svědky od Jeruzaléma do Samaře, až do končin světa“, tak to řekl Pán Ježíš před svým nanebevstoupením. Možná, že také někteří z vás znáte moravského arcibiskupa Vaňáka, který zvolil jako své heslo pastýřské právě tu větu: Eritus .... Budete mými svědky.

A já bych teď vám dal takový malý úkol. Jak těm biřmovancům, tak také vám starším. Zvláště, když někdo z vás bude kmotrem nebo kmotřenkou. Víte, že by to byl zajímavý dialog – totiž úkolem kmotrů, pokud to dovedou, je také, nejenom že přijdou k tomu biřmování a vykonají tu službu, ale někdy také se zúčastní trošku té přípravy a velmi cenný je i dialog, kdy kmotr nebo kmotřenka si pohovoří o biřmování. A to slovo svědek může být takovým vodítkem. Víte, kolik máme článků v katechismu? Vy starší jste měli, mám na mysli školní katechismus, vy starší jste měli ještě katechismus Kubíčkův a Tomáškův. Teď máme těch nových katechismů už řadu let, schválené Římem, nemám na mysli ten velký katechismus, který možná také někteří máte, ale školní katechismus. Ten má tři díly, to je vám asi známo. První – učení o Bohu, druhý díl – to jsou dějiny spásy, a třetí díl – to je život víry. Myslím, že všichni máte tento text, já to považuji za samozřejmé a také s těmi biřmovanci celý rok jsme znovu se podívali do katechismu na ty jednotlivé články, které tam jsou. Je to velmi ukázněné, totiž je to rozděleno do třech částí; první část je o víře, v co věříme, druhá část je život liturgický, a třetí část je náš život křesťanský. Ten, řekl bych, život všedních dnů, který my vedeme – jak se má křesťan projevovat. A kdybyste chtěli a hledali nějaké téma, o čem pohovořit, vemte si nadpisy těch 75 článků a zeptejte se toho chlapce, děvčete, anebo když jste starší, sami sebe, jak mohu vydávat svědectví o tom, co v tomto článku je obsaženo? Například jeden článek, v té druhé části, má nadpis sňatek manželský, svatba. Mezi takové vděčné otázky patří: co si slibují, ti, kteří uzavírají sňatek, přijímají tu svátost? Odpověď je: lásku, úctu a věrnost. A teď si představte, kdybych dal otázku zvláštní. Mohl by říct někdo, kdo nejde do kostela: „No, to si mohou slíbit i jinde.“ Také je občanský sňatek, tam také ty termíny láska a úcta, věrnost, myslím, že jsou také obsaženy.
„Ale povězte mně větu, to co si slibují, lépe, křesťansky, podle evangelia.“
Odpověděl by: „Co chcete? No úcta, láska a věrnost!“
Však to tak mnozí máte možná i zvukově zachyceno ze svatby. Já vám to povím lepší: Doživotní úcta. Doživotní láska. A doživotní věrnost. O tom se v civilním životě nemluví. Jen si všimněte těch textů, které byly na úřadech světských a nebo jsou dodnes. To je jen v evangeliu. A ten, kdo je křesťan a kdo ví, v co věří, má cit si to uvědomit – to je něco daleko víc. Ovšem víte, co někdo řekne?
„No, ale to je těžké, to málokdo asi zvládne.“
A na to je odpověď: „Může to být těžké, někdy i velmi těžké, ale uvědom si, právě proto přijímají svátost křesťané, to znamená Krista přijímají a jeho sílu, aby to zvládli.“

Tak vidíte, to je takový pohled svědka na tuto svátost. Kdybychom se dali do nějaké řeči s někým a řekl by někdo: „Ale to nemusí jít člověk do kostela, to stačí, když občanský...,“ a konečně to, co říkají lidi: „Někteří byli v kostele, a podívejte se, rozvedli se, a někteří nebyli v kostele a jsou spolu.“ Tak, svědkové Boží, co byste řekli? Dovedli byste obhájit ten církevní sňatek, tu svátost? Já to nebudu rozebírat, já se pouze ptám, zdali byste to dovedli obhájit. A nebo, co byste řekli na tu nabídku, to někdo také říká, a v mnoha obměnách: „Já sice nechodím do kostela,“ a nebo dokonce řeknou lidi: „Oni nechodí do kostela, ale jsou poctiví, spravedliví, nelžou, a jiní chodí do kostela a podívejte se, lžou, jsou někdy nespravedliví, ubližují, hádají se“ a podobně. Tak, svědkové Boží, teď obhajte ty lidi, kteří chodí do kostela. Dovedli byste to? Já to nebudu rozebírat, já jenom vám naznačuji, že když někdo by proti nám něco řekl, a proti nám je tolik řečí, dovedl by svědek Boží promluvit? A dovedli byste obhájit některé věci? Je to možné. Ovšem není úkolem, abychom toto nějak moc rozebírali, ale myslím si, že je to takový úkol, na který by měli, ti, kteří se připravují k biřmování, i potom, až přijmou tu pečeť darů Ducha svatého. Co to je pečeť darů Ducha svatého? Ano, to jsou ta slova, která biskup, který uděluje biřmování říká – buď ten biskup nebo teď, když je náš Otec biskup nemocen, bude to asi Otec generální vikář. Když dává kříž na čelo a znamení křižmem, tak praví: „Marie,“ nebo to jméno, které si zvolíme, „přijmi pečeť darů Ducha svatého.“ Jak tomu mám rozumět? To jsou opět témata, která by stála za úvahu. Ale bylo by dobré, kdyby někdo z vás dostal tu otázku od těch mladších, a nebo dokonce od svých kmotřenců, tak abyste to dovedli trošku vysvětlit. Šlo by to? Co je to pečeť darů Ducha svatého? No, přemýšlejte. Ale není to jen nějaké obrazné slovo. Víte, co to znamená pečeť na nějakém dokumentu? Tady je všechno - zde dávám pečeť a můj podpis a datum. Z mé strany, toho, kdo přijímá, já se budu snažit, abych byl dobrým svědkem. A Bůh, opět, Kristus, celá nejsvětější Trojice, jako by nám říkali: ale není to snadné. Proto dostáváš tuto pečeť, tu sílu Ducha svatého, abys to zvládl. Neboj se. Jsou věci, které se nedají naučit dopředu. Jsou podivné situace někdy v životě, vy jste možná také něco podobného zažili, a věřím, že vy starší jste se přesvědčili o tom, jak Duch svatý někdy mimořádně nám pomáhá. A přál bych to také těm mladším. Já nebudu toto dál rozvíjet, abych vás příliš neunavoval, ale ta myšlenka „pečeť darů“ a myšlenka „máme být svědky evangelia, svědky naší víry, svědky našeho vztahu ke svátostem, svědky dobrého života křesťanského“, tak to je velmi vážná věc, a já také rád říkám větu, i když je trošku nezvyklá: Tak jako existuje křestní slib, znáte – říkáme třikrát Odříkám se čeho, je vám známo, druhá část Věřím, a jistě jste mnohokrát byli přítomni při křestní liturgii, čili křestní slib je v tom, že já se odříkám toho, co je špatné, tam je přímo řečeno ďábla, a věřím – jsou tam ve zkratce všechny články víry. A nyní bych se vás zeptal: existuje také biřmovací slib? Určitě. I když se nekoná takovým způsobem, řekl bych viditelným a slyšitelným, ale je to vnitřní slib. A co je v tom slibu? Budu se snažit. Abych byl dobrým svědkem víry, života liturgického i života křesťanského. Proto říkám a zdůraznil jsem to – našim věřícím v Mikulově, jsem jim zdůraznil, když je slavnost biřmování, tak je to pro nás pro všechny vhodná doba, abychom obnovili svůj slib biřmovací: „Budu svědkem, Pane Ježíši, dej mi sílu.“ Ovšem, když toto řekneme, tak je to výzva také ke kajícnosti. „Někdy to moje svědectví není nejlepší, Kyrie eleison.“ A já proto obnovuji ten slib, aby bylo lepší. Abych dovedl obhájit pravdy. „No, ale já tomu tak nerozumím.“ To nemusíte. Co kdybyste se setkali s nějakým učeným člověkem a pohotovým v řeči, a ten by vám vysvětloval, že to je nesmysl, dneska věřit. Že to moderní člověk nepotřebuje, a podobně. A přitom, musí si někdo říct, nestačím na něho. Ale víte, na co každý člověk stačí? I maličké dítě? Může říct: „Já mám jiný názor.“
„Co?“
„ Mám jiný názor. Já vám to nemohu sice vysvětlit, ale já mám jiné přesvědčení.“
„Jak to?“
„Jsem křesťan.“
To může každý říct. Nemusíme se bát. A konečně, víte, co byla velká škola pro všechny křesťany a jiná náboženství, i pro ateisty? To bylo toho 11. září, a vy jste to možná viděli na obrazovkách, lidé všeho zbavení u trosek svých bytů anebo míst, která jim byla drahá, se modlili. „Chceš říct těm lidem, nemodlete se? Byl bys takový hrubý? Chápeš, že v takové situaci, kdy například zahyne mně někdo z mých drahých, že vysvětlovat někomu, že není Bůh, to nic neznamená?“ Naopak. A já si uvědomuji – je Bůh. A ten mi dává útěchu a ten mi dal také sílu, abych každou ránu, i tuto ránu, snesl, překonal.

Tak, pamatujte si aspoň tu myšlenku: všichni pokřtění mají být svědky Božími, ale ti, kteří přijmou svátost biřmování, dostávají zvláštní duchovní pečeť, sílu Ducha, aby byli dobrými svědky víry, naděje a lásky, života křesťanského i života církve. Přeji to těm mladším, těm ještě pak něco povím po mši svaté, to bychom mohli mluvit donekonečna, ale aspoň něco jim řeknu, jako například bych si přál, tady z té úvahy, abychom si všichni uvědomili, že máme být svědky Božími. Někdy nemusíme ani mluvit a jsme svědky. Například, vy jste šli dneska do kostela a jistě si vás také všimli.
„Kam jdeš?“
„Oni mají nějakou pobožnost.“
Nemusím mluvit, ale já vydávám svědectví.
„To vy tam chodíte ze zvyku.“
Mýlí se. Já nechodím ze zvyku, já chodím z přesvědčení. Stejně tak jako nejím ze zvyku, ale jím z chuti – pokud nejsem pacient. Nebo jíte také ze zvyku, a pijete a spíte také jen ze zvyku? Nebo to potřebujete? A také potřebujeme duchovní sílu – žít skutečně jako věřící. Tak o to poprosíme i teď při této mši svaté a já vám přeji, a zvláště až přijde ta neděle, aby nejenom ti, kteří přijmou svátost biřmování, ale i ti, kteří již ji přijali, abychom se znovu zamyslili: Jsem a mám být svědkem Božím. Řekni to lépe: Dobrým svědkem Božím. Ne polovičatým, ale opravdovým. Nemusíme k tomu nic dodávat. To ostatní nám řekne svědomí a láska Boží. Kriste eleison. Amen.