Rubrika
HomilieSmlouva vepsaná do srdcí
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.04.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 31,31-34; 2. čtení Žid 5,7-9; evangelium Jan 12,20-33;
Bratři a sestry, chtěl bych se společně s vámi zamyslet nad dnešním prvním čtením, kdy prorok Jeremiáš z pověření Božího říká, že se blíží dny, kdy sjedná s Izraelovým a Judovým domem novou smlouvu. Že to bude smlouva, která nebude vepsána do nějakého kamene nebo na nějaký papír, ale bude vepsána do srdcí. Ten text, který jsme slyšeli, působí takovým útěšným dojmem, také je tato pasáž vykladateli nazývána jako kniha útěchy. Jsou to dvě kapitoly z Knihy proroka Jeremiáše, 30. a 31. Ale jinak je ta kniha plná proroctví, které vpodstatě ohlašuje zkázu. Ne proto, že by Bůh byl zlý, ale proto, že Izraelité ho neposlouchali, nebrali ho vážně. Abychom dobře pochopili, co Bůh ústy proroka Jeremiáše říká v tom, co jsme dnes četli, chtěl bych vám aspoň trošičku přiblížit, jaký byl život proroka Jeremiáše.
O některých prorocích nevíme skoro nic, naopak o Jeremiášovi toho víme hodně. První věc: on byl prorokem více než 40 let, asi nejdéle ze všech proroků. A skoro celých těch 40 let to, co říkal, čím byl pověřen říkat, bylo negativní, varující. U nás je pořád nějak to, že prorok je ten, kdo zná budoucnost. On ji neznal. Hebrejsky se prorok nazývá „nebiím“, to znamená vidoucí. Prorok je ten, který vidí, kam ti lidi jdou, kam je dovede jejich jednání, jejich myšlení, jejich skutky. A on viděl, že to nedopadne dobře. A on to měl říkat. A říkal to 40 let. Lidsky to bylo pro něho velice deprimující. Vemte si, kolik on měl nepřátel právě pro toto, že říkal pravdu a že to říkal ve chvílích, kdy oni to nechtěli slyšet. Byl ve vězení, ukládali mu o život. Ze začátku to tak nevypadalo. Začal prorokovat za krále Joziáše. Ten král nebyl tak nějak nic moc, byl takový vlažný, ale za jeho vlády našli v jeruzalémském chrámu staré svitky. A to byl takový impuls k obnově, k takové reformě, něco asi jako u nás po roce 1989. Byla to doba plná očekávání, nadějí, že to bude lepší. Doba, ve které žil Jeremiáš, byla plná také politických zvratů. Skončila vláda Asýrie a byla taková naděje, že z asyrského zajetí se vrátí 10 izraelských kmenů a bude obnovena severní izraelská říše. Moc si od toho slibovali, ale nestalo se. Nakonec byl král Joziáš zabit a skončila i ta reforma. A pak už se to tam střídalo, chvíli Egypťané, a potom už se tam objevili Babylóňané. Babylóňané oblehli Jeruzalém a král se vzdal, kapituloval, byl odveden do zajetí. Místo něho tam babylónský král ustanovil takového, řekli bychom svého vazala, měl sice královskou hodnost, ale musel poslouchat. Jmenoval se Sidkiáš. Tady ten Sidkiáš ze začátku poslouchal, ale potom dal na radu odbojné šlechty a spojil se s Egypťany proti Babylóňanům. A Jeremiáš říká: „Nedělejte to. To přinese zkázu celému národu.“ A v ten moment šlo Jeremiášovi o život, protože řekli, že je lživý prorok a že musí zemřít. A přitáhli Babylóňané podruhé. Během deseti let dobývali Jeruzalém dvakrát. To druhé dobývání trvalo rok a půl a Jeruzalém byl zničen. A Jeremiáš říká králi: „Vzdej se. Budeš ušetřen. Zachráníš chrám, zachráníš národ, město.“ Nenašel k tomu sílu. Král byl zabit, většina obyvatelstva odvedena do zajetí. Zůstalo tam něco málo lidí. A to něco málo, jejich vůdcové, se ptali Jeremiáše: „Co máme dělat? Máme tady zůstat nebo jít do Egypta?“ A on jim říká: „Vy mě stejně neposlechnete, když se budu ptát Hospodina.“ Oni svatosvatě slibovali, jak ho poslechnou. On se ptal Hospodina, Hospodin odpověděl a řekl, že mají zůstat. Oni se sebrali, přinutili Jeremiáše a náslilím ho odvedli do Egypta. A tam v nějaké válce, to už se neví kde a kdy, zemřeli a s nimi i Jeremiáš.
Bratři a sestry, a tady v té době tragédie, v té době, kdy si Izraelité mysleli, že Bůh s nimi zrušil smlouvu, tu, kterou uzavřel Mojžíš s Bohem na Sinaji, že je zrušena, že Bůh na ně zapomněl, tak Jeremiáš říká to, co jsme četli dnes. Ne, Hospodin to nezrušil, ale Hospodin to naopak ještě vylepší. Bude to nová smlouva. V čem to bude nové? Člověk ji nebude moci pošlapat, zničit. Bůh člověku odpustí. A bude to smlouva, která bude vepsána do srdcí. To je taková paralela s tou smlouvou na Sinaji, která byla napsána do dvou desek. Jak víme, Mojžíš dostal od Boha dvě desky Desatera. To bylo napsáno na kameni, někde tedy mimo ty lidi. My už nepíšeme na kámen, ale na papír, a všichni asi znáte přísloví, které říká, že papír unese všechno. Tak to je. Kdyby na tom papíře byla napsána sebekrásnější slova, sebevzletnější, kdyby se lidé podle toho neřídili, nebude to k ničemu. A proto se tady mluví o smlouvě vepsané do srdcí. Nepůjde o nějaké papíry, krásné dokumenty, ceremonie, ale půjde o to, že člověk si uvědomí, že bez Boha je nic, že bez Boha je tady jenom zkáza, zánik, zmar, spáleniště, sbořeniště. Člověk si má uvědomit s touto novou smlouvou, že ho Bůh nenutí, že ta smlouva není uzavírána pod nějakým diktátem: „Musíš! A běda ti, jestli ne.“ Že ta nová smlouva ze strany Boží, že to je něco jako podaná ruka. A Bůh říká člověku: „Chceš? Já na tebe čekám. Já na tebe čekám, kdybys byl nevím jak dole, kdyby to v tobě a kolem tebe bylo nevím jak zničené. Já na tebe čekám. Já se na tebe nenaštvu, já tě nikdy neodmítnu.“
Bratři a sestry, letos celou dobu postní jsme mluvili o smlouvě. A dneska, dneska to tak nějak končí. Příští neděle už je Květná, jak se lidově říká, pašijová. Dneska to končí a vrcholí tady tím, že jsme vyzváni, abychom uzavřeli s Bohem novou smlouvu. Tam nepůjde o to, že se to bude dělat hromadně. Ale každý z nás by si měl vzpomenout na všechno to dobré, co jsme dostali od Boha, od Hospodina. A každý z nás by měl říct: „Bože, já ti děkuju. Já ti děkuju, že ty se mnou počítáš, a já ve svém dalším životě chci počítat s tebou, Bože.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.03.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ez 37,12-14; ž. Žl 130; 2. čt. Řím 8,8-11; evang. Jan 11,1-45;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.03.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ez 37,12-14; ž. Žl 130; 2. čt. Řím 8,8-11; evang. Jan 11,1-45;
Bratři a sestry, prožíváme 5. neděli postní a církev nám předkládá zase jeden z důležitých textů z Janova evangelia. Je to z 11. kapitoly a text je o trošku ještě delší než minulou neděli. Tématem, nadpisem tohoto textu je vzkříšení Lazara.
Je to text velmi důležitý. Teolog svatý Jan Chryzolog nazývá tento text znamením znamení. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.04.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ez 37,12-14; ž. Žl 130; 2. čt. Řím 8,8-11; evang. Jan 11,1-45;
Bratři a sestry, příběh o vzkříšení Lazara je sám o sobě tak pádný, že se k tomu těžko něco dodává. Možná to tak na první pohled nevypadá, ale na tento text se velmi těžko káže. Kdybychom ho chtěli rozebírat verš za veršem, tak bychom tady byli velmi dlouho. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.04.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ez 37,12-14; ž. Žl 130; 2. čt. Řím 8,8-11; evang. Jan 11,1-45;
Bratři a sestry, slyšeli jsme jeden z takových zásadních textů evangelia svatého Jana a Jan tady staví před nás takovou velice působivou mozaiku, ale člověk tu mozaiku musí objevit, musí se do toho textu ponořit a teprve když uvidí souvislosti, tak pochopí, co všechno svatý Jan tady zaznamenal, co všechno chce nám předat. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.03.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ez 37,12-14; ž. Žl 130; 2. čt. Řím 8,8-11; evang. Jan 11,1-45;
Bratři a sestry, položíme si otázku, co má člověk dělat, aby dobře žil, jak má dobře vypadat jeho život.
Asi si všichni říkáte: „To jsme zvědaví, co nám na to řekneš.“ Všichni víme, že to není vůbec jednoduché a rozhodně si nemyslím, že bych tady podal nějakou vyčerpávající odpověď, spíš několik takových střípků do mozaiky. Více...
P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
17.03.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ez 37,12-14; ž. Žl 130; 2. čt. Řím 8,8-11; evang. Jan 11,1-45;
Dnes je pátá neděle postní a je poslední postní kázání. Tentokrát má téma: Vzdělávání ve víře. Se vzděláváním je to kolikrát potíž. Člověku se nechce číst, a když tak se dívá na takové ty biblické příběhy pro děti v televizi apod. Číst Písmo svaté nebo nějakou náboženskou knihu je něco, do čeho se musí člověk nutit, ale přesto je to důležitá věc. Jsou lidé, kteří mají schopnost něco se naučit, přijmout rozumem, velkou. Jsou lidé, kteří tuto schopnost tak velkou nemají. Každý by měl načerpat tolik vědomostí, co mu umožňuje jeho kapacita mozku. Více...