Rubrika
HomilieJidáš a zrada
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.04.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 52,13-53,12; 2. čtení Žid 4,14-16; 5,7-9; evangelium Jan 18,1-19,42;
Bratři a sestry, v centru dnešní liturgie je kříž. Všechno se to obrací ke Kristovu kříži. Ale já bych se teď chtěl vrátit na začátek pašijí podle Jana, jak jsme je teď vyslechli. Tam se mluvilo o tom, že Ježíš byl zrazen. Kým že to byl Ježíš zrazen? Všichni přece řeknou: „No, to je jasné. Jidášem! To všichni víme.“ Když bychom hledali v knihovnách, tak zjistíme, že o tomto člověku toho bylo napsáno spousty, spousty, mnoho papíru, byly napsány na toto téma. A přesto: kolik toho víme o tomto člověku, proč to udělal? Všechny ty spisy, nebo většina z nich, nešetří kritikou nad jeho hlavou, odsuzují ho velice tvrdě. A přitom si ti spisovatelé neuvědomují, že tím odsuzují sami sebe. Zpravidla toho nevíme, nebo lidé to nevědí, mnoho o tomto člověku. Dokonce ani neznají jeho správné jméno. On se jmenoval Juda, Juda z Keriotu. Keriot bylo město. Hebrejsky se to řekne Juda iš Keriot. A z toho bylo zkomoleno to Jidáš Iškariotský. Bratři a sestry, jak už jsem říkal, mnoho lidí ho odsuzuje a dávají mu různé přídomky, různé nelichotivé tituly. Ale co o tomto člověku řekl Ježíš? V okamžiku, kdy ho Jidáš políbil, aby ho zradil, mu Ježíš říká příteli. „Příteli, políbením zrazuješ Syna člověka?“ Byla to hrozná zrada, i ten způsob byl hrozný. Polibkem, který je přece symbolem lásky, něhy, náklonosti, on zrazuje svého Pána. Ale to byla jenom první zrada.
Když bychom hodnotili postavy, které vystupují v pašijích, tak zjistíme, že i ostatní zrazovali. Zradil velekněz. Jeho hlavní úlohou bylo vést vyvolený národ k Bohu, očekávat Mesiáše. On byl první, který to měl poznat, a on měl říct: „Ano, to je on. Na toho čekáme.“ Ale on to nevěděl nebo nechtěl vědět. Zkrátka a dobře, zradil. Zradil svůj úřad, svůj úkol, svoje poslání. Další, kdo zradil, byl Pilát. Pilát tam byl poslán, aby dbal na právo a pořádek. Římané si hrozně zakládali na tom, že oni jsou právní stát a že se tam neděje žádné bezpráví. A proč to Pilát zradil? No protože mu vyhrožovali, že si na něho budou stěžovat. Že si budou stěžovat, že špatně vybírá daně. Tam šlo o peníze. Že si budou stěžovat, že si toho moc nechává a že odvádí císaři málo, že by měl odvádět víc. Ona to asi byla pravda, oni se asi v ten moment trefili a proto se ten Pilát tak zalekl. A tak to zabalil. „O jednoho potulného kazatele víc nebo míň, vždyť je to jedno.“ A tak zradil své poslání, svůj úřad prokurátora, ochránce práv. Ale ještě někdo zradil. Zradili apoštolové. A oni zradili Jidáše. Abychom to dobře pochopili, musíme se vrátit do večeřadla. Pán Ježíš říká Jidášovi: „Co chceš udělat, udělej rychle.“ Jidáš se zvedá a odchází pryč. Oni nevěděli, ti ostatní, kam jde, co jde dělat. Ale nikdo z nich se nezeptal: „Co je? Nemám jít s tebou? Nepotřebuješ nějak pomoct?“ Na Jidášovi to muselo být vidět, že se v něm něco děje, že tady něco není v pořádku, že je ten člověk nějaký nalomený. Ale oni zůstali, obrazně i doslova, v teple a v klidu večeřadla. A Jidáš odchází sám do tmy. Odchází, aby dokonal svou zradu, ale přitom byl zrazen ostatními jedenácti. Apoštol Jan říká, že do Jidášova srdce vstoupil zlý duch. Ale zlo může vstoupit někam jenom tenkrát, když tam není dobro. Zlo nebo nenávist může vstoupit do srdce člověka jenom tenkrát, když tam nebude láska. Čí láska chyběla Jidášovi? Kristova? Ne, Kristus mu říká přítel. Ale chyběla mu láska těch ostatních jedenácti, jeho spolubratrů. Tak jde a dokoná svůj záměr.
Bratři a sestry, můžeme se nechat unést svými city a říkat, jak ten Jidáš byl špatný, jak byl zlý. „Co to provedl?“ Ale uvědomme si, že pak odsuzujeme sami sebe. Jsme to my, kteří zrazujeme, ať už svého Pána, anebo své spolubratry a spolusestry. Kolikrát bylo jednodušší zůstat sedět, nic neříkat. Kolikrát bylo potřeba, abych se zeptal a řekl: „Co je ti? Nepotřebuješ mou pomoc? Nemám jít s tebou?“ Ale nějak se mi nechtělo a tak jsem zůstal sedět. A potom už třeba bylo pozdě. Bratři a sestry, i dnes náš Pán čeká, jestli budeme ochotni jít z tepla, bezpečí, do zimy, do tmy. Jestli budeme ochotni se zvednout a říct tomu druhému, který je na nějaké šikmé ploše: „Počkej, já půjdu s tebou.“ Náš Pán čeká, jestli budeme ochotni jednat jinak, jestli budeme ochotni napodobit jeho, toho, který hledá každou ztracenou ovci. Toho, který i tenkrát, když my ho zapřeme a zradíme, nám řekne: „Příteli.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.04.2020, Veverská Bítýška
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 52,13-53,12; 2. čtení Žid 4,14-16; 5,7-9; evangelium Jan 18,1-19,42;
Bratři a sestry, vrátíme se k dnešnímu prvnímu čtení z knihy proroka Izaiáše. Byla to takzvaná čtvrtá píseň o Božím služebníkovi. Je to vlastně v prostředním díle té knihy proroka Izaiáše. Odehrává se ten děj na sklonku Babylonského vyhnanství a celá tady ta prostřední část toho druhého Izaiáše je taková velmi utěšující. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.04.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 52,13-53,12; 2. čtení Žid 4,14-16; 5,7-9; evangelium Jan 18,1-19,42;
Bratři a sestry, vyprávění svatého Jana, jeho pašije, jsou plné podrobností. Proč? No, protože od prvních dob se ti, kdo měli zájem o to stát se křesťany, tak se ptali: „Ten Ježíš z Nazaretu, který zemřel smrtí otroka, on opravdu je schopen mě zachránit? Někdo, kdo zažil něco tak hrozného, má být mým vykupitelem? Mohu mu svěřit svoji důvěru? Nebo to všechno byla nějaká souhra okolností a toho Ježíše z Nazareta, který byl dobrým kazatelem, dobrým učitelem, to takzvaně semlelo?“
Svatý Jan vlastně začíná líčit ty podrobnosti už při poslední večeři. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.04.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 52,13-53,12; 2. čtení Žid 4,14-16; 5,7-9; evangelium Jan 18,1-19,42;
Bratři a sestry, vždycky když začíná nějaký církevní obřad, děláme znamení kříže a říkáme: „Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“ Dnes tomu tak nebylo a ani nedostaneme na konci požehnání a nebudeme znovu dělat znamení kříže. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.04.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 52,13-53,12; 2. čtení Žid 4,14-16; 5,7-9; evangelium Jan 18,1-19,42;
 |
Já jsem to | 13:39 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.40 MB] |
Bratři a sestry, když srovnáme třeba nedělní pašije podle Matouše a dnešní podle svatého Jana, tak nás možná napadne otázka: „Jak to, že to každý z nich líčí jinak? Jak to, že jsou tam nějaké rozdíly? Vždyť ta událost se nějak stala. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.03.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 52,13-53,12; 2. čtení Žid 4,14-16; 5,7-9; evangelium Jan 18,1-19,42;
Bratři a sestry, v dnešních pašijích jsme slyšeli Ježíšův výkřik: „Dokonáno je!“ Podle očitého svědka, svatého Jana, to byla poslední slova, která řekl Boží Syn na této zemi před svou smrtí.
Dokonáno je! Ale on tím nechtěl říct: „Tak už jsem se toho zbavil, už mám ten těžký úkol za sebou, konečně je to za mnou. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.03.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 52,13-53,12; 2. čtení Žid 4,14-16; 5,7-9; evangelium Jan 18,1-19,42;
Přichází čas, aby učedník zaujal místo mistra
Bratři a sestry, líčení utrpení Pána Ježíše, pašijí, je jiné třeba u Matouše, jak jsme to četli v neděli, a u svatého Jana. Jednak je to jiné v tom, že svatý Jan přidává další osoby, které tam byly, popisuje určité události, které třeba Matouš vynechal. Více...
P. Mgr. Karel Orlita, student kanonického práva na Papežské Lateránské univerzitě v Římě
29.03.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 52,13-53,12; 2. čtení Žid 4,14-16; 5,7-9; evangelium Jan 18,1-19,42;
Drazí bratři a sestry. Slyšeli jsme právě pašije, slyšeli jsme o tom, jak Kristus byl pro nás ukřižován, a jakou smrtí, strašnou smrtí, zemřel na kříži. Svými lidskými schopnostmi nikdy neprohlédneme hrůzu a tajemství smrti. Jeden můj spolužák, Jaroslav, byl výborný fotbalista, když on hrál, tak nikdo nemohl proti nám zvítězit. Ani policie nepostavila takové mužstvo, které by ve fotbalu vyhrálo. Zdravý. Přes léto byl s dětmi na táboře. Večer ho zapíchalo u srdce. Ráno ho našli mrtvého. Ale den před tím byl u svaté zpovědi, jistě dneska slaví v nebi. Více...