Rubrika
HomilieJežíš žije!
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.04.2003 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čt. Gn 1,1-2,2; 2. čt. Gn 22,1-18; 3. čt. Řím 6,3-4.8-11; evang. Mk 16, 1-7;
Bratři a sestry, obřad vigilie Vzkříšení, na kterém jsme právě přítomni, prodělal velké změny, hlavně v minulém století. Vy starší určitě ještě pamatujete, že velká část obřadů se konala na Bílou sobotu ráno. Potom, zhruba v polovině minulého století, papež Pius XII. provedl takovou reformu, a všechy ty obřady byly přesunuty na večer, nebo resp. mají se konat v noci. Má to svůj důvod, já jsem to tady zmiňoval už o Vánocích. Křesťané dvakrát za rok bdí. O veliké noci Narození a o veliké noci Zmrtvýchvstání. Ty dřívější obřady byly takové jasné. Kněz v jeden určitý moment vstal a buď řekl nebo zazpíval slova: „Vstalť jest v této chvíle!“ a nálada těch obřadů se úplně změnila. Předtím to bylo takové smutné, bez varhan, potom se ozvaly varhany, rozsvítila se světla, prostě všechno se to proměnilo. A dneska se mnozí lidé ptají, kdy teda vlastně byl ten Pán Ježíš vzkříšen, nebo kdy to v tom obřadu si připomínáme jeho vzkříšení. Bratři a sestry, ten obřad je postaven dneska úplně jinak. Jsou to de facto čtyři na sobě nezávislé obřady, nebo můžeme říct, liturgické úkony. První je slavnost světla: svíce, oheň, chvalozpěv. Potom je slavnost slova, Božího slova, četli jsme Starý, Nový zákon. A teď se nacházíme na vrcholu této slavnosti slova, protože jsme právě slyšeli slova evangelia. Za chvíli bude následovat bohoslužba, v jejímž centru bude voda. A nakonec to bude eucharistie, proměnění chleba, vína. Čtyřikrát si připomínáme vpodstatě to stejné. Že Ježíš žije. Že jeho místo není mezi mrtvými, ale že je mezi živými. A Církev pro toto vyjádření této radosti, nebo skutečnosti, zvolila čtyři symboly, které jsou nám velice blízké.
Světlo. Jaké to je, když nemáme světlo, asi všichni víme. Minimálně z toho, když nejde elektrický proud. Anebo někdo z nás třeba i zažil, že jsme v noci bloudili v lese a neviděli na cestu. Je to špatné, když není světlo. Ale když nemá člověk světlo ve své duši, ve svém srdci, a když neví, co s životem, kam má jít, co má dělat, to je snad ještě horší. Slovo. Slovem můžeme buď mnoho pomoci, anebo mnoho ublížit. Můžeme někomu dodat chuť do života, anebo ho můžeme zranit. Můžeme ho postrčit dopředu, anebo můžeme toho člověka zašlapat. Každý z nás určitě někdy potřeboval slyšet slovo toho druhého, každý z nás určitě někdy potřeboval slyšet nějakou radu, povzbuzení, slova pochopení, podpory. Voda. Kde není voda, je poušť. Kde není voda, je to mrtvé. A naopak, kde je voda, tam je život. Každý den musíme pít, každý den musíme přicházet k nějakému zdroji, kde získáme vodu, abychom mohli žít. A stejně tak je to s naší duší. Musíme hledat zdroje pro život duše, pro život ducha. A eucharistie? Proměna. Proměna toho základního, co my zase používáme ke svému životu. Chleba – spojení s Ježíšem. Je to vlastně připomenutí toho, že jsme nasměrováni k němu. Každou eucharistií se k němu hlásíme, každou eucharistií říkáme: „Ježíši, já jdu k tobě.“
Na Zelený čtvrtek jsem tady říkal, že Ježíš tím, že umyl apoštolům nohy, že to bylo takové podobenství. Ale ne podobenství vyprávěné slovy, ale uskutečněné, podobenství skutkem, nějakým dějem. A to stejné teď prožíváme my. O velikonoční vigilii, o Slavnosti Zmrtvýchvstání, čtyřikrát takovými čtyřmi symboly, symbolickými úkony, si připomínáme to, že Ježíš žije. Vrcholí to tím, kdy slavíme mši svatou a Pán Ježíš k nám už nepřichází pod žádným symbolem, ale přichází k nám živý, Ježíš přítomný v proměněném chlebě a v proměněném víně. Bratři a sestry, pozvěme ho k sobě a řekněme mu: „Ježíši, já vím, že to všechno, co mi dáváš, potřebuji, a že bez toho by můj život neměl cenu.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.04.2020 - sobota , Veverská Bítýška
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Mt 28,1-10;
Bratři a sestry, dnes je ta veliká noc, dnes jsou Velikonoce. Je jedna veliká noc – veliká noc zmrtvýchvstání Ježíše Krista, jak to opakují vlastně všechny ty modlitby. Hebrejsky pascha, přejití. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.04.2017 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Mt 28,1-10;
Bratři a sestry, pro dnešní bohoslužbu slova byla vybrána čtení, která jsou opravdu na svém místě. Jsou to, řekli bychom, takové stěžejní úryvky, stěžejní místa s Písma svatého, jak ze Starého, tak i z Nového zákona. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.04.2014 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Mt 28,1-10;
Bratři a sestry, když jsme vstupovali do kostela teď, na začátku obřadu Velké noci vzkříšení, tak jediné co hořelo, byla tady tato svíce, paškál (paškál je od toho pascha), a ta svíce nám připomíná Krista. Pak jsme stáli s rozsvícenými svícemi v rukou a vyslechli jsme velikonoční chvalozpěv. Více...
P. ICDr. Mgr. Karel Orlita, soudní vikář
23.04.2011 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Mt 28,1-10;
Moji drazí bratři a sestry, dnešní liturgie začala žehnáním ohně. Při žehnání ohně, doslova v té žehnací modlitbě, bylo řečeno, že tento oheň je znamením Krista, je požehnáním pro nás pro všechny. Ano. Kristus jedenkrát, když se podíval na svoje učedníky, na všechny, kteří ho následovali, zvolal: „Přišel jsem hodit na zem oheň, a jak si přeji, aby už vzplanul!“ Ano, Kristus je oheň, Kristus je Světlo světa, aby ten, kdo přijme toto světlo, tohoto Krista, už nechodil ve tmě, nebloudil, ale šel jistou cestou do nebe. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.03.2008 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Mt 28,1-10;
Bratři a sestry, v našich úvahách nad posledními sedmi Kristovými slovy se dostáváme k poslednímu výroku: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“
Někdo by mohl říct, že je to trošku pozdě. Dnes už přece slavíme Vzkříšení, Zmrtvýchvstání, a tohle je výrok, který zazněl na Velký pátek. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.03.2005 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Mt 28,1-10;
Bratři a sestry, určitě jste zažili v životě situaci stejnou nebo podobnou, kterou vám teď budu líčit. V pondělí ráno zazvoní budík, člověk se rozespale podívá a řekne si: „Zase mám vstávat, a do práce.“ Teď se podívá na ten budík líp a řekne: „Vždyť je pozdě!“ Honem vyletí, obleče se nějak, jak do jde, hodí do sebe nějaký rohlík nebo aspoň kus buchty, běží na autobus, na vlak, a jak tak běží na ten vlak nebo autobus, tak si vzpomene, že něco doma zapomněl, vrátí se, vlak, autobus mu samozřejmě ujede, takže jede dalším, do práce přijde pozdě, nebo když jede autem, tak určitě je někde nějaký „špunt“, takže do té práce určitě přijede pozdě, a jak to tak bývá, šéf je tam zavčas a toho člověka si, jak se lidově říká, vychutná, a dá mu to pocítit, co všechno ten člověk udělal špatně. Více...
P. Mgr. Karel Orlita, student kanonického práva na Papežské Lateránské univerzitě v Římě
30.03.2002 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Mt 28,1-10;
Moji drazí bratři a sestry. V tuto chvíli by v našem srdci měl být veliký oheň radosti. Kristus vstal z mrtvých! Aleluja. Celé tělo naše by mělo nějak zpívat, nebo znít; být rozechvěno nad tím, co se stalo. Kristus nás vykoupil a svoji oběť na kříži dokonal, dovršil, dovedl až ke vzkříšení. Dnes máme určitě a jistě potvrzeno, že Kristova oběť byla naplněna, že Otec, nebeský Otec, ji přijal. A kdo jsou těmi prvními svědky vzkříšení? Jsou to ženy, které spěchají ke hrobu. Marie Magdalská a druhá Marie. Více...