Rubrika
HomiliePán přišel, aby nám přinesl pokoj
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.04.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,32-35; 2. čtení 1 Jan 5,1-6; evangelium Jan 20,19-31;
Bratři a sestry, velice takovou silnou myšlenkou dnešního evangelia už je samotný Ježíšův pozdrav: „Pokoj vám.“ Vlastně každý pozdrav vyjadřuje něco, co ten člověk, který přichází, chce sdělit tomu, kterého zdraví, tam, kam přichází. Když si k tomu uvědomíme, že hned druhá věta říká, že ti učedníci ze strachu před Židy měli dveře zavřeny, tak to znamená, že byli plni nepokoje, neklidu, že se báli, že se třásli. A do toho on přichází s tím svým pokojem, s tím přáním pokoje. Je to vlastně takový Ježíšův odkaz, nebo můžeme říct, je to hlavní myšlenka, kterou on po svém zmrtvýchvstání říká velice často. Říká ji jedenácti apoštolům, snaží se přinést pokoj učedníkům jdoucím do Emauz, a vůbec v těch zjeveních se tady toto objevuje velice často. Je to přání, které máme zapotřebí i my, i my máme zapotřebí pokoj, a i my si máme uvědomit teď o Velikonocích, kdo nám ho může dát, kde ten pokoj je. Svým způsobem nepokoj měl v sobě i Tomáš, Tomáš, který byl zaměřený podobně jako my. Chtěl mít jistotu, zkušenost, chtěl to zažít. Takhle nějak podobně myslí většina dnešních lidí, vlastně celé 20. století bylo zaměřeno na techniku. Technika je spojena vždycky s experimentem, se zkušeností, aby se něco vyzkoušelo. Tomáš tou svou tvrdohlavostí nám tak nějak pomohl. On vlastně říká: „Moje ruka je pro mě jistější než vaše oči.“ Deset lidí mu říká: „My jsme někoho viděli. Ježíše.“ Deset lidí, to je dvacet očí. A Tomáš říká: „Ne, ne, kdyby dvacet lidí, tak až já si šáhnu, až moje ruka.“ A jak je to u nás? 20. století je také známé tím, že se začaly dělat různé statistiky, výpočty. A tak v těch statistikách je také dokázáno, že pouze 2% věcí, které známe, známe z vlastní zkušenosti, že jsme si to mohli ověřit z vlastního nějakého pokusu, nějakého experimentu. A 98% skutečností, informací a toho, co nás obklopuje, máme ze slyšení, že nám je někdo zprostředkoval, a my tomu člověku věříme. Pouze 2% máme z vlastního a 98 z víry. Ti, kteří nám to říkají, to jsou naši učitelé, vědci, různí, já nevím, novináři, komentátoři, vychovatelé, apod. Ale nic to nemění prostě na tom faktu, že většinu těch informací a skutečností, které nás obklopují, si nemůžeme sami ověřit, a věříme tomu. A tady, tady stojíme u informace, kdy deset spolehlivých lidí říká Tomášovi: „My jsme něco viděli.“ A Tomáš říká: „Ne, až já se přesvědčím.“
Bratři a sestry, s námi je to velice podobné. My, stejně jako Tomáš, zapomínáme, že jsou věci, které si nelze ověřit nějakým experimentem, že vlastně cesta toho pokusu platí pouze ve vědě a technice. Ale neplatí to v mezilidských vztazích, neplatí to v lásce, neplatí to v důvěře, ve víře. Tady je to prostě nějak jinak. Tyhle věci není možné nějak nahmatat, není možné je změřit, zvážit, a přesto tady ty věci existují. Bratři a sestry, víra je zde proto, že ne všechno lze dokázat, že ne všechno lze vysvětlit pouze rozumem. Věřit, to znamená důvěřovat v Boží moudrost a lásku. Moudrost a lásku nenalezneme, ale nalezneme její projevy, projevy Boží moudrosti a lásky. Je to úplně stejné jako s lidskou láskou. Tu lidé zkoušeli všelijak definovat, popsat, a nepodařilo se to. Ale všichni víme, jak vypadá člověk, který je zamilovaný, který má rád, známe projevy lásky. A stejně tak je to tady, s vírou. Pán Ježíš řekl svým apoštolům: „Jděte a učte.“ To znamená, že ti, kteří poslouchají to učení, přijímají víru ze slyšení. O tom potom dál mluví sv. Pavel: „Ne z vidění.“ Jinými slovy, my máme slyšet a uvěřit. Ježíš nás chválí, říká: „Blahoslavení ti, kteří neviděli a uvěřili.“ Nejde jenom o to, že tito, kteří uvěřili, by získali nějaké informace, nějaké znalosti, ale jde o to, že ti, kteří uvěřili, začali podle toho žít, začali se podle toho chovat. To je ono. Věřící, to není ten člověk, který by znal třeba i celý katechismus zezadu dopředu a zepředu dozadu. Ale věřící je ten, kdo se to snaží uvádět do svého života.
Bratři a sestry, my máme rádi pohyb, činy. K radosti nevede to, když budeme o té radosti debatovat, diskutovat. Může se sejít i vědecká skupina, která se bude bavit o tom, co to je radost, ale tu radost nezažijí, protože oni o tom budou pouze suše teoreticky mluvit. Ale zažít radost, to je něco úplně jiného. To znamená třeba někoho obdarovat nebo být obdarován. A stejně tak je to s vírou. Víru je potřeba žít, zažít. Je potřeba zažít to, co zažili apoštolové. Oni měli obrovskou radost z toho, že on přišel. Nakonec tu radost měl i Tomáš. On měl tu výhodu, že si mohl sáhnout. Ale díky tomu, že ten Tomáš byl nevěřící, by dneska jsme byli pochváleni od Pána Ježíše, protože říká: „Vy jste sice neviděli, ale uvěřili.“ Máme udělat to, co udělal ten Tomáš, říct nakonec: „Pán můj a Bůh můj.“ Ale máme udělat ještě i něco navíc. Máme víru žít. Nemáme o tom jenom nějak teoreticky uvažovat, ale máme se to snažit převést do konkrétního, praktického života. Máme být těmi svědky, na které bude spolehnutí, a máme lidem, kteří jsou kolem nás, prokazovat stejnou službu, jakou prokázali apoštolové Tomášovi, když říkali: „Viděli jsme Pána, on přišel, aby nám přinesl pokoj, on přišel, aby byl s námi, aby nám pomohl.“ Buďme tedy těmi, na jejichž slovo je spolehnutí, buďme těmi, kteří dokáží světu, který často hledá a bloudí, zvěstovat pokoj, říct mu, kde je pokoj, zvěstovat mu, kde je záchrana. Buďme těmi, kteří žijí ze své víry a ukazují na Ježíše.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.04.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,42-47; ž. Žl 118; 2. čt. 1 Petr 1,3-9; evang. Jan 20,19-31;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.04.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,42-47; ž. Žl 118; 2. čt. 1 Petr 1,3-9; evang. Jan 20,19-31;
Bratři a sestry, svatý Jan nám podává zprávu o dvou setkáních zmrtvýchvstalého Pána s jeho učedníky. Říkal, to první se odehrálo v tu neděli velikonoční, v tu neděli zmrtvýchvstání. To druhé se odehrálo o týden později, tedy řekli bychom v tom harmonogramu, jak to sledujeme my, jaksi dnes. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.04.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,42-47; ž. Žl 118; 2. čt. 1 Petr 1,3-9; evang. Jan 20,19-31;
Bratři a sestry, my jsme dnes v evangeliu slyšeli o dvou setkáních. O tom, jak Ježíš přichází mezi své učedníky hned v tu neděli, kdy vstal z mrtvých. Řekli bychom, že toto první setkání se odehrálo před týdnem, to jsme slavili velikonoční neděli. Více...
P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
01.05.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,42-47; ž. Žl 118; 2. čt. 1 Petr 1,3-9; evang. Jan 20,19-31;
Když pozorně čteme nebo slyšíme ty texty o Ježíšově zmrtvýchvstání a o jeho působení po jeho zmrtvýchvstání, tak tam můžeme vidět takovou zlatou nit, jednak že Ježíš utvrzuje víru svých učedníků, že opravdu vstal z mrtvých. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.03.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,42-47; ž. Žl 118; 2. čt. 1 Petr 1,3-9; evang. Jan 20,19-31;
Bratři a sestry, naším průvodcem v letošní době velikonoční bude apoštol Petr. Po celou dobu velikonoční o nedělích budeme druhé čtení číst vždycky z prvního listu apoštola Petra.
Říká se list. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.04.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,42-47; ž. Žl 118; 2. čt. 1 Petr 1,3-9; evang. Jan 20,19-31;
 |
Pokoj vám | 8:11 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 30 kb/s, 1.78 MB] |
Bratři a sestry, chtěl bych dnes říct pár slov k tomu, co všichni nějakým způsobem prožíváme, k odchodu papeže Jana Pavla II. Souvisí to vlastně i s dnešním evangeliem, Ježíš přichází a zdraví učedníky: „Pokoj vám“. Je to pozdrav, který na památku tady tohoto Ježíšova pozdravu apoštolům používají všichni biskupové. Více...
P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
07.04.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,42-47; ž. Žl 118; 2. čt. 1 Petr 1,3-9; evang. Jan 20,19-31;
Bratři a sestry, všichni známe ten pojem „nevěřící Tomáš“. Co bylo na jeho víře či nevěře podstatné? On chtěl se přesvědčit na vlastní oči, že Ježíš skutečně vstal. On nevěřil svým nejbližším, když mu tuto skutečnost sdělovali. Je to asi tak, jako kdyby někdo řekl: „Víš, existuje delfín. To je taková ryba, která pluje ve vodě a vždycky vyskočí na tu hladinu, a někde ji chovají ve velkém akváriu a dělají s ní různé atrakce.“ A někdo by řekl: „Ne, taková ryba nemůže existovat.“ Protože zná jenom kapra nebo štiku apod. Více...