Rubrika
HomilieStudna
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.05.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 4,8-12; 2. čtení 1 Jan 3,1-2; evangelium Jan 10,11-18;
Bratři a sestry, asi v celých lidských dějinách se velice výrazně objevuje myšlenka: „Starej se sám o sebe. Hlavně, aby ses ty měl dobře, a co je s těmi ostatními, to ti může být jedno.“ V Bibli se to objevuje už na prvních stránkách, kdy se Bůh ptá Kaina: „Kaine, kde je tvůj bratr?“ A Kain říká: „Copak jsem strážcem svého bratra?“ Potom to pokračuje, kdy ve Starém zákoně se mluví o pastýřích Izraele. Těmi pastýři Izraele, kteří jsou voláni k odpovědnosti a jimž proroci vytýkají, že pásli sami sebe a nestarali se o lid, který jim byl svěřený, nejsou kněží, ale jsou to političtí představitelé, kteří nechali tu zem dojít k rozkladu, k rozkladu vnitřnímu i vnějšímu. A prorok je napomíná. Pán Ježíš si ten titul pastýř bere pro sebe. A říká o sobě, že on je jediný pastýř, ten nejlepší. Že on bude takový pastýř, který se bude starat o člověka po všech stránkách. Rozhodně Ježíšova řeč musela překvapit, protože i v Ježíšově době bylo rozšířené „ať se každý stará sám o sebe, ať si každý pomůže jak umí.“ A Ježíš říká: „Ne, já jsem nepřišel proto, abych pomohl sám sobě, ale já jsem přišel, abych pomohl vám. Já z toho nebudu nic mít, ale vy z toho budete mít. Vy se z toho budete mít dobře.“
Bratři a sestry, i my žijeme v době, kdy je opět v popředí ta myšlenka vlastního prospěchu, vlastního užitku. Projevuje se to třeba tím, že lidé nemají jeden na druhého čas. Jak všichni víte, tady v kapli u hradu Veveří bývá hodně svateb. A většinou jsou to snoubenci z Brna. A často tak nějak víře vzdálení nebo vlažní. Oni ze začátku, když jim řeknu, že bude potřeba, aby přišli nejmíň třikrát, tak na to třeba tak koukají, moc se jim nechce. Ale hodně často, když se rozcházíme naposledy, já jim říkám: „Tak, teď se uvidíme o té svatbě,“ tak oni říkají: „A to už nic nebude? To už nemáme chodit?“ Oni zažili totiž to, že na ně měl někdo naráz čas. Že někdo byl ochotný s nimi mluvit, že někdo byl ochotný jim naslouchat. To je veliká věc. Bratři a sestry, Ježíš, dobrý pastýř, dostal od Otce a nám dává. To, co dostal, si nenechává pro sebe. Náš život, to je takové ustavičné spojení, že něco přijímáme a máme dávat dál. Když jsem hledal nějaký příklad k těm dnešním textům, tak jsem v jedné knize našel příběh o staré studni. Začíná to jako pohádka.
Byl jednou jeden dům. Byl velice starý a na dvoře toho domu byla studna. Nebyla nijak hluboká, ale byla vydatná. Všichni obyvatelé domu k té studni chodili a čerpali dobrou, osvěžující vodu. A i když bylo v létě sebevětší parno, studna nikdy nevyschla. A tak to šlo po celé generace. Až jednou jeden syn, který zdědil dům, se odstěhoval do města. A dům zůstal prázdný. A studnu nikdo nepoužíval. Ale syn měl takové předsevzetí: „Až půjdu do důchodu, já se vrátím do domu po rodičích a budu tam žít, a budu používat tu starou dobrou studnu.“ Předsevzetí uskutečnil a vrátil se do domu po rodičích, ale když otevřel studnu a hledal vodu, tak zjistil, že studna je prázdná. Zavolal studnaře a říká: „Jak je to možné, vždyť tu studnu nikdo nepoužíval, jak je to možné, že je prázdná? Vždyť dřív, kdy byl dům plný lidí a bylo velké vedro, studna měla vždycky vodu.“ A studnař mu říká: „To je ono, nikdo ji nepoužíval. Když se ze studny bere voda, prameny se čistí, obnovují, a studna dává stále víc a víc vody. Naopak, když se nepoužívá, pramen se zanáší, a může dojít k tomu, že se úplně ztratí.“
Bratři a sestry, s námi je to úplně stejné. Každý z nás má být studnou, studnou, ke které budou přicházet ti ostatní a budou z ní čerpat. Proč máme být studnou? Protože jsme dostali. Každý z nás toho dostal od Boha hodně, jde jenom o to, si to uvědomit, přemýšlet o tom, co jsem dostal, čím mohu být užitečný, co mohu dát dál. My ten koloběh toho, že dostáváme a dáváme, bereme jaksi samozřejmě, ani nám to nepřijde. Je to dobře. Každý z nás potřebuje dostávat k tomu, abychom mohli růst. Ale musíme dávat. Když bychom nedávali, nevyrosteme, zakrníme a ztloustneme. Nebudeme bohatí tím, že budeme schraňovat. Naopak, budeme velice chudí. A co máme dávat? Čím máme začít? Jeden starý biskup říkal, že každý křesťan by se ráno měl modlit před zrcadlem. Proč? Protože ráno člověk vypadá všelijak. Mezi mladými běží teď taková hláška. Přijde člověk ráno k zrcadlu, podívá se na sebe a povídá: „Sice tě neznám, ale umeju tě.“ Každý z nás by se měl postavit k zrcadlu a říct si: „Bože dáváš mi nový den. To jsem já. A budu se na ty druhé mračit, anebo se na ně budu usmívat? Mají se celý den dívat na můj kyselý obličej anebo jim chci dát úsměv? Chci ukazovat naštvanou, nasupenou tvář, anebo chci ukazovat tvář plnou pochopení, laskavosti?“ Měli bychom se modlit před zrcadlem, abychom se viděli. Abychom se viděli, jak působíme na druhé, a abychom si uvědomili, že každý z nás je povolán k tomu, abychom byli studnou. Studnou, která bude nabízet dobrou vodu, osvěžení. Studnou, která bude na jedné straně přijímat a na druhé straně dávat. Nebojme se, nezchudneme. Naopak, budeme velice šťastní a velice bohatí.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.05.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;
Bratři a sestry, text, který jsme slyšeli, je z Janova evangelia z desáté kapitoly. Bude dobré zasadit to do souvislostí, uvědomit si, co bylo předtím. Před tady touto debatou Ježíš uzdravil slepého od narození. Je to ten známý příběh, kdy mu pomazal oči blátem, říká: „Jdi se umýt k rybníku Siloe,“ on to udělá a vidí. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.05.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;
Bratři a sestry, dobrý pastýř, to je pojem! Známe tak často vyobrazeného Pána Ježíše, jak nese na ramenou nějakou ovečku, má v ruce hůl a je to takový obraz, ze kterého vyzařuje pokoj. Někdy jsou ty obrazy, řekli bychom, v takovém až naivním duchu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.05.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;
Bratři a sestry, dnes nám církev předkládá dvě kázání – svatého Petra v prvním čtení a v evangeliu Pána Ježíše – a je v tom takový určitý paradox. Svatý Petr mluví o Ježíši Kristu, nebo o Ježíši z Nazareta, jako o Kristu, Mesiáši, Zachránci, jako o Bohem poslaném člověku. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.04.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;
Bratři a sestry, určitě jste slyšeli přísloví „Za dobrotu na žebrotu“, anebo, jak se teď říká, výrok „Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán“. Obě tato rčení jsou takovou stížností, stížností nějakého člověka, který se snažil pomoci, snažil se vyjít vstříc, a když on sám třeba čekal pomoc z druhé strany, tak, jak se říká, ho ten druhý „utřel“. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.04.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;
Bratři a sestry, jak jsme slyšeli v komentáři, dnes Ježíš mluví o sobě. Je to podobenství. V podobenstvích Ježíš zpravidla vysvětloval něco o Bohu, o Božím království anebo jiné skutečnosti. Dnes mluví o sobě. Více...
P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
21.04.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;
Bratři a sestry, dnes tedy je druhý díl kázání o církvi v dnešním světě a o jejím působení. Dnes slavíme neděli dobrého pastýře, a v tom evangeliu Ježíš říká takovou zvláštní věc, takové zvláštní přirovnání: „Já jsem dveře.“ Aby se někdo přirovnával ke dveřím, to není tak obvyklé. On je ten, skrze něhož je možné dosáhnout spásy. A toto je i poselstvím církve; aby církev, její jednotliví členové i ona jako celek, byla zprostředkovatelkou víry v Ježíše Krista, zprostředkovatelkou spásy. Jak to udělat? Církev má takový zvláštní systém, jak to udělat. Více...