Rubrika
HomiliePramen živé vody
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.11.2003 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Posvěcení lateránské baziliky
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ez 47,1-2.8-9.12; ž. Žl 46; 2. čt. 1 Kor 3,9c-11.16-17; evang. Jan 2,13-22;
Bratři a sestry, evangelium, které jsme teď slyšeli, už jsme letos četli a sice o třetí neděli postní, takže já nebudu dnes mluvit ani tak o evangeliu, jako spíš o prvním čtení a o tom, jaký význam má chrám v našem životě.
Pro mě osobně svátek posvěcení lateránské baziliky má velký význam, protože ten kostel znám, troufnu si říct, že dost dobře, protože česká kolej Nepomucenum, kde jsem žil pět let, stojí kousek od Lateránu a když jsem chodil na Lateránskou universitu, tak jsme chodili dost často přes tenhle chrám napříč. Tam je to uděláno tak, že se dá hlavním vchodem do toho kostela vstoupit a u hlavního oltáře bočním vchodem zase vyjít ven. A bylo to takové docela milé jít přes ten kostel. Ten kostel, můžeme říct, symbolizuje dějiny církve nebo vůbec dějiny lidstva, vzestup i pád. Řekli bychom dny slávy, ale i dny úpadku. Celé dějiny toho místa začínají tím, že původně to místo patřilo šlechtické rodině Lateránů. Podle nich se celé to místo jmenuje. Oni se dostali do sporu s římským císařem Neronem a on je obvinil z daňových úniků, celé jim to sebral a poslal je do vyhnanství. Na tom místě, kde stál jejich dům, jejich palác, nechal postavit kasárna. Ta kasárna tam stála nějakou dobu a když potom na začátku čtvrtého století došlo k boji, kdo bude římským císařem a bojovali proti sobě Konstantin a Maxencius, tak ti vojáci, kteří sídlili v kasárnách, se přidali k Maxenciovi, ale Maxencius prohrál, takže vojáci šli pryč z Říma do dnešní Francie, tenkrát se tomu říkalo Galie. Takže kasárna byly prázdné a bylo možné to místo zase zabrat, takže císař to znovu zabral a celé to daroval papeži a nechal tam na svoje náklady císař Konstantin postavit baziliku, první velký křesťanský kostel, a papežský palác. V těsném sousedství si postavil svůj palác, aby dodal vážnosti tady tomuto místu, aby ukázal, že si papeže váží. No a papežové tam tedy sídlili a sídlili tam do té doby, než ve středověku zvolili jednoho Francouze, kterému se tam nelíbilo a odstěhoval se do Avignonu. Papežové téměř sto let sídlili v Avignonu ve Francii a vznikl z toho velký rozkol. Když potom na začátku patnáctého století se trvale vrátili zpátky, tak to tam našli celé rozbořené. Všechna ta nádhera, která tam byla vybudována během staletí, byla pryč. Bazilika měla propadlou střechu, propadlou klenbu, a vůbec se v tom kostele nekonaly bohoslužby, ale pastýři to používali jako velkou ohradu pro ovce a vůbec pro různý dobytek. Papežský palác byl taky rozbořený a papež se tedy rozhodl bydlet ve Vatikánu. Postupem času ta bazilika byla znovu obnovena, znovu vystavěna. Celkem ji přestavovali třikrát. Největší význam měla na počátku právě v těch dobách císaře Konstantina a potom, kdy v jejích prostorách se konalo pět církevních sněmů. To znamená, že tam přijeli biskupové z celého světa. Tady v té bazilice je freska, obraz, jak papež Urban 8. vyhlašuje první milostivé léto v roce 1300. Na tom je krásné to, že to milostivé léto nebylo vyhlášeno, jak by se řeklo, na popud shora, ale v tom roce 1300 přišlo do Říma tolik lidí, že bylo potřeba na to nějak reagovat. Mezi lidmi se šířila zpráva, že ten, kdo v tom roce 1300 navštíví Řím, tak že po smrti bude určitě spasen. A přišlo tam tolik tisíc lidí, že papež považoval za svou povinnost nějak to institucionalizovat, něco s tím udělat, a vyhlásil to, čemu my říkáme svatý rok nebo milostivé léto. Přičemž tou návštěvou Říma se nemyslelo přijít tam na jeden nebo dva dny, ale znamenalo to být tam aspoň šest týdnů, navštěvovat různá místa a tam se modlit.
Když si uvážíme, že třeba od nás, když tam šli pěšky, tak jim to trvalo nejméně měsíc. Měsíc cesta tam, šest týdnů pobyt v Římě, minimálně další měsíc zpět. Mnoho lidí to nevydrželo cestou. Ti, co se vrátili domů, tak byly doma potom ve velké vážnosti, protože oni říkali: „Ten něco viděl, ten už někde byl, ten má nějaké zkušenosti.“ To tedy znamenalo putovat do Říma.
Bratři a sestry, my si připomínáme posvěcení tohoto kostela jednak proto, že je to katedrála papeže, ale hlavně proto, že si máme připomenout, že ať jsme kdekoliv na světě, patříme k sobě jako věřící, jako křesťané. Židé měli jeden chrám a do toho chrámu měli přijít nejméně třikrát za rok, ale chodili tam častěji – i pětkrát, šestkrát za rok z celé země, aby si uvědomili, že patří k sobě, že vyznávají stejnou víru v boha Jahve. Ta země nebyla tak velká, takže se to dalo. Oni se tam dostali pěšky za pár dnů. Ale my, protože to pro nás není možné takhle často chodit do jednoho kostela, ani bychom se tam nevešli, tak si to připomínáme jako svátek, že patříme k sobě. My chodíme každou neděli do svého farního kostela nebo do nějakého kostela a mnohdy si říkáme: „Proč?“ Hlavně děti nám kladou tuhle otázku: „Mamko, proč tam mám chodit? Mě to tam nebaví, já tam tomu nerozumím. Musím tam jít? Mamko nešlo by to nějak jinak?“ A my říkáme: „Nešlo, musíš tam jít.“ Ale umíme odpovědět na to proč? Proč tam jdeme my? Jestli třeba pro to, abych nemusel ve zpovědi říkat, že jsem nebyl na nedělních bohoslužbách? Nebo proto, že se to prostě dělá, že naše rodina tam vždycky chodila? Proč jdeme v neděli do kostela, na tom nám krásně odpovídalo dnešní první čtení. Prorok Ezechiel měl vidění. Měl ho v době, kdy Židé neměli chrám, kdy byl zbořený, a to vidění vlastně odpovídá na otázku, k čemu ten chrám je dobrý. Z toho chrámu vytéká voda. Voda je symbol života. Všude, kde se ta voda dostane, tak ten život se objeví ve všech různých formách. Ve vodě té řeky jsou ryby, na březích té řeky roste tráva, stromy, hnízdí tam ptáci, ve stínu těch stromů nalézají úkryt zvířata. Zkrátka a dobře ten život tam roste, kvete, bují ve všech možných podobách, protože se tam dostala voda, živá voda. A to je něco, co má symbolizovat, proč my chodíme do kostela na mši svatou. V každém z nás ta návštěva kostela, bohoslužeb, má prorazit pramen. Z každého z nás má něco takového tryskat, abychom, když jdeme dál ve svém životě, dokázali podporovat život ve všech jeho podobách, v celé té rozmanitosti, abychom v sobě našli sílu podporovat to dobré. Mluví se tam o tom, že ta řeka teče na východ. Na východ od Jeruzaléma je totiž jenom a jenom poušť, písek, kde neroste vůbec nic. A potom, to už je více na jih, je Mrtvé moře, jehož voda je tak slaná, že tam zase nemůže nic žít. A v tom vidění prorok říká: „A vody tohoto mrtvého moře jsou uzdraveny vodou, která vytéká z chrámu.“ Jinými slovy návštěva bohoslužeb, návštěva kostela, nám může dát sílu uzdravit naše vztahy, postavit se všemu tomu zlu, které na nás číhá, které se na nás řítí. Nabízí se nám tady pomoc. Pomoc která není z nás, ale kterou můžeme dostat jako dar, ale Bůh chce, abychom si o ni řekli, když sem přijdeme, když sem přijdeme k němu.
Bratři a sestry, takže přemýšlejme o tom, co odpovíme, ať už sami sobě, proč chodíme do kostela nebo co odpovíme dětem, když se nás na to budou ptát. Je to proto, že se nám tady nabízí pomoc – pramen živé vody, pramen síly, abychom, až vyjdeme z kostela ven, dokázali podporovat všechno dobré a všechno živé v našem okolí. Kéž se nám to s Boží pomocí daří.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.11.2014 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Posvěcení lateránské baziliky
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ez 47,1-2.8-9.12; ž. Žl 46; 2. čt. 1 Kor 3,9c-11.16-17; evang. Jan 2,13-22;
Bratři a sestry, bazilika Svatého Jana v Lateráně, jak se to říká, to je zkrácený titul. Celý ten plný titul je, že je to bazilika Nejsvětějšího spasitele, svatých Jana Křtitele a Jana Evangelisty v Lateráně. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.11.2008 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Posvěcení lateránské baziliky
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ez 47,1-2.8-9.12; ž. Žl 46; 2. čt. 1 Kor 3,9c-11.16-17; evang. Jan 2,13-22;
Bratři a sestry, když se slaví svátek Posvěcení lateránské baziliky ve všední den (slaví se každý rok 9. listopadu), tak si toho celkem málokdo povšimne. Dnes, když to připadlo na neděli, máme tedy příležitost se seznámit s myšlenkami, které nám tento svátek navozuje, přivádí na mysl. Více...