Jakubova volba

Bratři a sestry, už se asi nikdy nepodaří zjistit všechny důvody, které vedly naše předky k tomu, že za ochránce tohoto kostela a této farnosti zvolili právě sv. apoštola Jakuba. Vždycky je to tak nějak, že ten světec, kterého si lidé vyberou, je jim nějak blízký, mají k němu nějaký vztah. Asi víte, že v současné době velice populární je sv. Anežka, sv. Zdislava. Hodně populární v našich zemích jsou také sv. Cyril a Metoděj, ale i jiní světci. Jméno Jakub, jak všichni víme, je velice staré. Vlastně se takhle poprvé jmenoval Izákův syn, který se narodil jako druhorozený a držel se svého dvojčete, prvorozeného Ezaua, za patu.    Více...

Odpočinek

Bratři a sestry, dnešní evangelium zapadá do řady, která nám líčí to, jak Ježíš se stará. Stará o ty, kteří jsou kolem něho. Pokud si vzpomínáte, tak jsem tady hodně v době velikonoční zdůrazňoval ten úryvek, kdy Ježíš připravil apoštolům na břehu Genezaretského jezera snídani. A to udělal po svém zmrtvýchvstání. Ale stejně tak jednal za svého života, kdy žil tady mezi námi těch třiatřicet let. Vlastně k němu mohl přijít každý. Když apoštolové chtěli někoho odehnat, on říká: „Nebraňte, nechte je přijít.    Více...

O sklenících

Bratři a sestry, to rozeslání apoštolů, o kterém jsme slyšeli teď v Markově evangeliu, bylo první. On je Pán Ježíš potom poslal ještě jednou. Známe ještě další rozeslání třeba sedmdesáti nebo dvaasedmdesáti učedníků, o tom mluví třeba evangelista Lukáš a my to čteme o slavnosti sv. Cyrila a Metoděje. V týdnu, teď kdo jste chodil na mše svaté, tak jsme četli vlastně o tom stejném rozeslání, ale tak jak je zaznamenal zase evangelista sv. Matouš. Tady u toho rozeslání jde hlavně o to, že apoštolové si mají tak nějak v praxi ověřit, že je pravdivé to, co je Ježíš učí.    Více...

Nechme se překvapit dobrem, láskou a obětavostí

Bratři a sestry, všechna tři čtení dnešní neděle k nám mluví o lidech, kteří se nacházejí v nějaké těžké nebo složité situaci. Ve druhém čtení apoštol Pavel mluví o tom, že má nějaký problém. Nevíme přesně, co to bylo. Nejspíš to byla nějaká nemoc. Ale něco takového hodně nepříjemného, co bylo i navenek vidět. Co, jak bychom řekli, člověka trošku i ponižuje, že se za to stydí. Jistě by to byl i pro nás námět na zamyšlenou, jak my snášíme svoje nemoci, jak my snášíme svoje slabosti a vůbec všechno to, co je na nás vidět, když se ukazuje, že nejsme třeba tak dobří, jak bychom si přáli.    Více...

Otevřené oči a srdce na pravém místě

Bratři a sestry, dnešní den se kazatelé soustřeďují na dvě témata: buď se káže tak nějak oslavně o Cyrilu a Metodějovi anebo se v tyto dny tak nějak s kazatelen pláče nad tím, že máme málo kněží. Já bych se pokusil oběma těm tématům vyhnout, ale přesto bych chtěl mluvit o Cyrilu a Metodějovi a o tom vlastně, co spojuje jejich a naši dobu.

Víte, nesmíme si tu jejich dobu nějak idealizovat. Pokud si vzpomenete na na dějepis, tak období Velké Moravy v minulých padesáti letech bylo tak nějak oslavováno jako první společný stát Čechů a Slováků.    Více...

Ježíš na nás čeká v Eucharistii

Bratři a sestry, dnešní slavnost nás vrací zpět do velikonočního Třídení. Vlastně do Zeleného čtvrtku. Na Zelený čtvrtek si toho připomínáme hodně. Připomínáme si ustanovení svátosti kněžství, ustanovení mše svaté, potom si připomínáme Ježíšovu modlitbu v Getsemanech, jeho zajetí, výslech u velekněze. Je toho hodně. A právě, aby se nic z toho neztratilo, tak proto Církev z toho vytáhla ještě jednou okamžik ustanovení Eucharistie, mše svaté, a slavíme ho znovu. Znovu, je to úplně vlastně poslední taková slavnost.    Více...

Náš Bůh není samotář

Bratři a sestry, minulou neděli jsme slavili Slavnost Seslání Ducha svatého nebo jak se říká lidově Boží hod svatodušní. A já jsem tady říkal, že vlastně ten svátek je pro nás těžko uchopitelný. Totéž platí o tom dnešním svátku, o dnešní slavnosti. Můžeme říct, že v mnohém ohledu je to ještě těžší než to bylo s tím minulým svátkem. Proč? Protože když vezmeme celý liturgický rok od adventu jak jsme ho doteď prožívali, tak vždycky jsme si připomínali nějakou událost. Když začneme na začátku, třeba to, že anděl přišel k Panně Marii, nebo Maria přišla k Alžbětě, nebo Josef a Maria šli do Betléma, narodil se Ježíš, přišli mudrci od východu, Hromnice, potom samotné Velikonoce, Zelený čtvrtek, Poslední večeře, Velký pátek, soud, odsouzení, smrt.    Více...

Ano Bože, já chci Tvůj dar

Bratři a sestry, my dnes slavíme Hod Boží svatodušní, tedy svátek, který se svou důležitostí řadí mezi ty největší, nejhlavnější, nejdůležitější svátky v křesťanském církevním roce. A přesto pro mnoho lidí je to „obyčejná neděle“. Mnoho lidí to přejde bez povšimnutí. Dokonce mnoho křesťanů, mnoho katolíků nějak na to zapomene. Na Vánoce a na Velikonoce se uklízí, peče se na Vánoce cukroví, na Velikonoce beránci, zdobí se vajíčka, chodí se na návštěvy. Na Letnice vpodstatě nic z toho. Na Vánoce a Velikonoce si posíláme přání, pohlednice.    Více...

Posláním kostela je společenství

Milí spolubratři v kněžské službě, milé sestry, drazí bratři, milé děti,

slavíme sto let od posvěcení zdejšího kostela, i když tento chrám stojí samozřejmě mnohem déle. Vaši předkové – prababičky, pradědečci, a možná předkové ještě starší – ho budovali proto, že si přáli, aby byl mezi nimi přítomen Pán.

Ale proč je zde tento kostel?
Proč je zde pro vás?
Co vlastně kostel je?
Stěny – možná, že jsou z kamene nebo z nějakých cihel, omítka, nějaké věci ze dřeva, něco z kovu, pár obrazů, oltář, svatostánek.    Více...

Bůh je vinař

Bratři a sestry, prozradím hned v úvodu, co bude hlavní myšlenkou mé dnešní promluvy. Je to věta: „Zůstanete-li ve mně, a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit oč chcete, a dostanete to.“ Ale půjdeme tady k tomu trošku oklikou. Každý, kdo někdy pracoval na vinici, na vinohradu, tak ví, že to je celoroční, tvrdá a namáhavá práce. Cílem té práce je to, aby ratolest, větvička, přinesla úrodu, aby na ní dozrál hrozen, který pak buď někdo sní nebo z něho třeba je víno. Začíná to na jaře tím, že se vinohrad stříhá.    Více...

Studna

Bratři a sestry, asi v celých lidských dějinách se velice výrazně objevuje myšlenka: „Starej se sám o sebe. Hlavně, aby ses ty měl dobře, a co je s těmi ostatními, to ti může být jedno.“ V Bibli se to objevuje už na prvních stránkách, kdy se Bůh ptá Kaina: „Kaine, kde je tvůj bratr?“ A Kain říká: „Copak jsem strážcem svého bratra?“ Potom to pokračuje, kdy ve Starém zákoně se mluví o pastýřích Izraele. Těmi pastýři Izraele, kteří jsou voláni k odpovědnosti a jimž proroci vytýkají, že pásli sami sebe a nestarali se o lid, který jim byl svěřený, nejsou kněží, ale jsou to političtí představitelé, kteří nechali tu zem dojít k rozkladu, k rozkladu vnitřnímu i vnějšímu.    Více...

Pán přišel, aby nám přinesl pokoj

Bratři a sestry, velice takovou silnou myšlenkou dnešního evangelia už je samotný Ježíšův pozdrav: „Pokoj vám.“ Vlastně každý pozdrav vyjadřuje něco, co ten člověk, který přichází, chce sdělit tomu, kterého zdraví, tam, kam přichází. Když si k tomu uvědomíme, že hned druhá věta říká, že ti učedníci ze strachu před Židy měli dveře zavřeny, tak to znamená, že byli plni nepokoje, neklidu, že se báli, že se třásli. A do toho on přichází s tím svým pokojem, s tím přáním pokoje. Je to vlastně takový Ježíšův odkaz, nebo můžeme říct, je to hlavní myšlenka, kterou on po svém zmrtvýchvstání říká velice často.    Více...

Bůh hledá člověka

Bratři a sestry, dnes, o slavnosti Zmrtvýchvstání Páně, je na výběr několik evangelií. Já jsem schválně zvolil Lukášovo evangelium o tom, jak Ježíš doprovází učedníky jdoucí do Emauz, protože se to nečte příliš často, a je to škoda. Je to krásné evangelium, které vypráví o tom, co Ježíš dělá první den po svém zmrtvýchvstání. Je to o tom, jak Ježíš v praxi naplňuje podobenství, které sám kdysi řekl, o pastýři, který, i když má 100 ovcí a jedna se ztratí, tak nechá těch 99 a jde hledat tu ztracenou.    Více...

Ježíš žije!

Bratři a sestry, obřad vigilie Vzkříšení, na kterém jsme právě přítomni, prodělal velké změny, hlavně v minulém století. Vy starší určitě ještě pamatujete, že velká část obřadů se konala na Bílou sobotu ráno. Potom, zhruba v polovině minulého století, papež Pius XII. provedl takovou reformu, a všechy ty obřady byly přesunuty na večer, nebo resp. mají se konat v noci. Má to svůj důvod, já jsem to tady zmiňoval už o Vánocích. Křesťané dvakrát za rok bdí. O veliké noci Narození a o veliké noci Zmrtvýchvstání.    Více...

Jidáš a zrada

Bratři a sestry, v centru dnešní liturgie je kříž. Všechno se to obrací ke Kristovu kříži. Ale já bych se teď chtěl vrátit na začátek pašijí podle Jana, jak jsme je teď vyslechli. Tam se mluvilo o tom, že Ježíš byl zrazen. Kým že to byl Ježíš zrazen? Všichni přece řeknou: „No, to je jasné. Jidášem! To všichni víme.“ Když bychom hledali v knihovnách, tak zjistíme, že o tomto člověku toho bylo napsáno spousty, spousty, mnoho papíru, byly napsány na toto téma. A přesto: kolik toho víme o tomto člověku, proč to udělal? Všechny ty spisy, nebo většina z nich, nešetří kritikou nad jeho hlavou, odsuzují ho velice tvrdě.    Více...

Nechat si umýt nohy

Bratři a sestry, na Zelený čtvrtek si připomínáme hodně událostí. Připomínáme si ustanovení svátosti kněžství, ustanovení eucharistie, oběti mše svaté, připomínáme si Ježíšovo bdění v Getsemanské zahradě, jeho zatčení a takový ten první soud, který proběhl před veleradou a před Anášem a Kaifášem. Bratři a sestry, připomínáme si tady ale ještě jednu důležitou věc. A sice: je to ustanovení Církve, protože všechny svátosti se udělují v Církvi. A je velice zvláštní, že Pán Ježíš ustanovil Církev právě tím, že apoštolům umyl nohy.    Více...

Smlouva vepsaná do srdcí

Bratři a sestry, chtěl bych se společně s vámi zamyslet nad dnešním prvním čtením, kdy prorok Jeremiáš z pověření Božího říká, že se blíží dny, kdy sjedná s Izraelovým a Judovým domem novou smlouvu. Že to bude smlouva, která nebude vepsána do nějakého kamene nebo na nějaký papír, ale bude vepsána do srdcí. Ten text, který jsme slyšeli, působí takovým útěšným dojmem, také je tato pasáž vykladateli nazývána jako kniha útěchy. Jsou to dvě kapitoly z Knihy proroka Jeremiáše, 30. a 31. Ale jinak je ta kniha plná proroctví, které vpodstatě ohlašuje zkázu.    Více...

Bůh je náš Otec

Bratři a sestry, možná vás někdy napadla takováto otázka: musel Pán Ježíš umřít na kříži, abychom byli zachráněni? Bylo to nezbytně nutné? Ježíš říká Nikodémovi, že musí být vyvýšen syn člověka. Takže na první pohled by se zdálo, že to bylo nezbytně nutné. Ale když budeme dál zkoumat Písma, a potom hlavně celou dogmatiku, tak zjistíme, že to nutné nebylo. Úplně by stačilo to, že se Pán Ježíš narodil jako člověk, protože tím se připodobnil nám lidem. On se tím vlastně skutečně velice ponížil. Ke své božské důstojnosti přijal důstojnost lidskou, ale tím šel dolů.    Více...

Tržiště v chrámu ducha

Bratři a sestry, v prvním čtení jsme slyšeli o Desateru. Desatero, to je takový návod, jak žít. Když bychom to chtěli přirovnat k něčemu z našeho života, tak můžeme říct, že Desatero se podobá patníkům u silnice. Patníky u silnice vymezují, ukazují tomu, kdo po silnici jde nebo jede, odkud kam ta silnice sahá, odkud kam je to bezpečné a kde začíná příkop, kam už se jít nedá. Je to tak schválně, Desatero není nějaký propracovaný systém doslova promyšlený, není to žádný právnický zákon, ale je to nabídka.    Více...

Víra Abrahámova

Bratři a sestry, vrátíme se dnes k prvnímu čtení, vrátíme se k Abrahámovi. Co se mu to stalo, co se mu to přihodilo, že ho Bůh zkoušel? Musíme se vrátit na úplný začátek, kdy Bůh říká Abrahámovi, tenkrát ještě Abramovi: „Vyjdi ze svého města, ze svého příbuzenstva, vezmi svůj majetek a jdi do země, kterou ti ukážu.“ Abram, pozdější Abrahám, to udělá. Nemá nic, nic než tenhle Boží hlas, než tuto výzvu. On tomu věří, a proto je nazýván Otec víry. Přestěhuje se, přijde do země Kanaan, a Bůh mu říká: „Já ti tuhle zemi dám.    Více...