Rubrika
HomilieBůh jde se mnou
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.06.2020 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, dnes si připomínáme to, že náš Bůh žije ve společenství tří osob. Víceméně vlastně každé slovo tady v této definici je velmi důležité.
Když to vezmeme od konce: osoba. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že Bůh je nějaká třeba síla, něco, jako vítr, světlo, nebo že je obsažený v přírodě. Ale zkuste komunikovat s větrem nebo s přírodou, se světlem, tmou a podobně. To nejde. Ale s osobou komunikovat lze. Také nás Bůh stvořil ke svému obrazu a stvořil nás jako osoby, abychom mezi sebou mohli budovat vztahy.
Bůh žije ve společenství tří osob. Společenství, to jsou ideální vztahy. Jestliže někde něco funguje tím nejlepším způsobem, tak to nazýváme společenstvím, tedy tam, kde jeden pracuje pro druhého, kde jeden o druhého má zájem.
Víte, ve středověku, ale ještě i ve starověku si kladli teologové otázku, a jestli nemohl přijít Bůh Otec? Mohl. Ale tím, že poslal Syna a Ducha svatého, jak jsme to slyšeli ve vstupní modlitbě, tak tím nám přiblížil ty vztahy, které jsou v té Trojici. Je potřeba pořád myslet na to, že se pohybujeme, jak se říká, na tenkém ledě, protože se snažíme do našich lidských slov a pojmů vtěsnat skutečnost, která přesahuje vlastně naše chápání.
Ale vlastně už to, že Ježíš mluví o Bohu jako Otci, říká: „Já jsem Syn,“ tak nám ukazuje ten vztah, který známe. V Bohu není pohlaví, takže bychom klidně mohli i o vztahu matka – dcera. Tedy souhrnně rodič – dítě.
Rodič se namáhá, aby vychoval, zabezpečil svoje děti. Očekává se od těch dětí, že budou zase respektovat své rodiče. My mluvíme o poslušnosti. Písmo svaté mluví o tom, že Ježíš říká, že dělá všechno, co od něho Otec žádá. Tedy jednají v té shodě, žijí, namáhají se, pracují jeden ve prospěch druhého. To je ideál. Jestliže to tato ideálně funguje, tak také všichni dostávají.
V ideálním případě děti dědí po svých rodičích – především synové, dcery dostávají věno. Ale Ježíš, když do vysvětluje Nikodémovi, tak chce právě vysvětlit tady toto, že člověk může a má se nechat inspirovat tím způsobem Božího života a má usilovat o to, aby to napodobil. Samozřejmě my po pádu do prvního hříchu, do dědičné viny, tak tady trpíme sebeláskou, neláskou a tak, a potřebujeme ty vztahy obnovovat. K tomu se ještě taky dostanu.
Ale Nikodém byl farizeus, který přišel za Ježíšem, ačkoliv farizeové byli Ježíšovi nepřátelé, většinou mu byli nepřátelsky nakloněni. Nikodém ne. Víme taky, že ho potom pohřbil. Ale Nikodém na jedné straně má, jak bychom řekli, bystrého ducha, proto přichází za Ježíšem a chce s ním vést rozhovor. Na druhé straně se bojí, proto přišel v noci. Strávil s Ježíšem téměř celou noc, a nejznámější je začátek toho rozhovoru, kdy Ježíš říká Nikodémovi, že je potřeba se narodit znovu.
A Nikodém se potom ptá, jak je to možné. Tam je řecké slovo anoten, a to slovo anoten znamená „znovu“, anebo „ze shora“. Nikodém chápe to Ježíšovo slovo, jako že znovu. Ježíš to myslí v tom smyslu ze shora. Dnešní svátek Nejsvětější Trojice nám vlastně říká: „Nechme se inspirovat ze shora. Tím, jak žije náš Bůh ve společenství tří osob.“
Nám se nabízejí různé modely, nám se nabízejí různé příklady, ale je na člověku, aby si vybral. A dnešní slavnost říká: „Člověče, vyber si tento.“
Ten úryvek, který jsme slyšeli z evangelia, v něm Ježíš připomíná a říká, že kdo věří, není souzen, kdo nevěří, už je odsouzen. Je to myšleno jednak tak, že člověk má možnost volby, že nás neřídí žádný osud nebo nějaká jiná síla, ale že si můžeme vybrat, že máme tu svobodu. Ale v té svobodě, jestliže člověk se postaví proti, tak vlastně odsoudil sám sebe.
U svatého Jana je také ještě jiný evangelní úryvek, a sice kdy Ježíš vyhání směnárníky a jiné obchodníky a kupce z Chrámu. Když to budeme číst velmi pozorně, tak se dočteme, že Ježíš jim zpřevracel stoly, vyházel ty peníze a říká jim: „Jděte s tím odsud. To sem nepatří. Toto v Chrámu nemá místo, tady to nemá co dělat.“ Ježíš zasáhl velmi razantně. Zpřevracel stoly, rozházel mince, vypustil holuby a já nevím co, ale těm lidem neublížil. Protože Ježíšovi jde o to upozornit na to, co je špatně, ale chce člověka získat.
Je to přesně podle myšlenky, kterou potom zformuloval svatý Augustýn, který říká: Bůh nenávidí hřích, ale miluje hříšníka. A to je další rozměr toho společenství, právě mít rád.
A my jsme slyšeli velmi zajímavý úryvek ze Starého zákona, kde Mojžíš vystupuje na horu Sinaj. Jestli jste dávali pozor, tak tam zaznělo, že měl s sebou desky Desatera. Někdo by mohl říct: „Ale vždyť ty přece měl dostat od Boha. Jak to, že je naráz má u sebe?“ No, protože tady toto vyprávění, které jsme dnes slyšeli, to už byl, řekli bychom, druhý pokus. To bylo repete. Při tom prvním, při premiéře, Mojžíš vystoupí na horu a zůstane tam déle než měsíc. Mluví s Bohem, dostává desky Desatera. Ale když se vrací po té dlouhé době dolů, najde Izraelity, jak tančí kolem Zlatého telete, a Písmo říká, že Mojžíš tam ty desky roztříská.
Takže my bychom čekali, že Bůh řekne: „No, tak jste neposlechli, nepřijali jste můj zákon, končím s vámi.“ Ne. Právě, že v tom společenství vždycky platí nabídka toho nového začátku, a proto je Mojžíš vyzván, aby vystoupil znovu, ale už si musí donést ty desky.
Máme si uvědomit, že ta první šance bývá vždycky nejjednodušší. Každé opakování bývá těžší, složitější. Ale děkujme za to, že Bůh nám dává tu možnost repete, druhého, třetího a dalšího pokusu, a já nevím kolikátého.
Mojžíš je tak vděčný, že říká: „Je to lid tvrdé šíje. Ale jestliže jsme u tebe nalezli milost, ať jde Hospodin s námi.“ Je to logické, když si uvědomíme, že Izraelité v té době byli na cestě, bydleli ve stanech, pořád se vlastně stěhovali. Ale jinak je to myšlenka velmi pěkná.
Když by řekl: „Ať je Hospodin s námi, ať s námi bydlí,“ nebo tak, je to něco statického. Ale ta myšlenka, ať jde s námi, ať jde s každým z nás, je velmi krásná myšlenka, a měla by provázet každého z nás. Bůh jde se mnou. On jde se mnou mým životem. On jde se mnou, když mám radost, ale o to víc jde se mnou, když mám nějaké problémy a těžkosti.
Bratři a sestry, tímto vědomím, že Bůh jde se mnou všude tam, kde jsem, prožívá se mnou, sdílí se mnou to, co prožívám já, touto myšlenkou jsme velmi bohatí a měli bychom si to připomínat právě třeba v těžkých obdobích, jako je toto.
Svátek Nejsvětější Trojice nás chce ubezpečit o tom, že to, co platilo ve Starém zákoně, platí tím víc v Novém zákoně, že Bůh svoje přísliby naplňuje, a že tedy jestliže byl s Izraelity, s nimi šel v jejich životě, že půjde i s námi. Buďme za to Pánu Bohu vděčni a nezapomínejme na to.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.06.2022 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Př 8,22-31; ž. Žl 8; 2. čt. Řím 5,1-5; evang. Jan 16,12-15;
Prožíváme slavnost Nejsvětější Trojice. V Lažánkách při té mši o půl jedenácté půjdou k prvnímu svatému přijímání tři děti, a tak jsem si nachystal zase několik příběhů. A tak když jsem si je nachystal pro ně, tak je řeknu i vám. Ony se víc teda vztahují ke svatému přijímání, ale letos tady nebude. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.06.2019 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Př 8,22-31; ž. Žl 8; 2. čt. Řím 5,1-5; evang. Jan 16,12-15;
Bratři a sestry, když přemýšlíme o Nejsvětější Trojici, tak ta nejčastější odpověď je: „To je tajemství.“ Tedy to znamená, že nejsme schopni svým rozumem, jak se říká, úplně tomu celému přijít na kloub. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.05.2016 - neděle
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Př 8,22-31; ž. Žl 8; 2. čt. Řím 5,1-5; evang. Jan 16,12-15;
Bratři a sestry, dnes slavíme úplně jiný druh slavnosti, než jsme slavili doteď. Od Vánoc do Velikonoc všechno, co jsme si připomínali, tak se stalo na nějakém místě v nějakém čase. Bylo možné říct: „To se stalo tam a tam, byl tam Ježíš, byli tam učedníci, víme nebo nevíme to místo, kde to bylo, známe nebo dokážeme nebo naopak nedokážeme přesně určit čas. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.05.2013 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Př 8,22-31; ž. Žl 8; 2. čt. Řím 5,1-5; evang. Jan 16,12-15;
Bratři a sestry, dnes v žalmu zaznělo: „Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi.“ A teď ten žalmista pokračoval: „Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc, hvězdy, které jsi stvořil. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.05.2010 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Př 8,22-31; ž. Žl 8; 2. čt. Řím 5,1-5; evang. Jan 16,12-15;
Bratři a sestry, dnes neslavíme nějakou konkrétní událost z dějin spásy, ale slavíme, připomínáme si Boží existenci, základ Boží existence a je to pro nás těžké si to představit. Představit si nějakou konkrétní událost, to není celkem problém. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.06.2007 - neděle , kostel Nejsvětější Trojice v Lažánkách
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Př 8,22-31; ž. Žl 8; 2. čt. Řím 5,1-5; evang. Jan 16,12-15;
Bratři a sestry, dnešní slavnost Nejsvětější Trojice má dva rozměry: takový, řekněme, rozměr teoretický k zamyšlení, k zastavení se, a potom rozměr praktický pro život, jak jednat v životě. Více...